meluzína, krušné hory, tip na výlet, socha na meluzíně, pavel vítek
Dnes se vydáme za romantikou na Meluzínu. Meluzína je čtvrtý nejvyšší vrchol v Krušných horách, tyčí se do výšky 1097 metrů a najdete ji asi dva kilometry od Klínovce směrem k východu.
Přímo k vrcholu nevede žádná značená trasa, ale doporučuje se jít po zelené značce z Kovářské přes Osadu Háj až k rozcestí pod Meluzínu. Dále už bez značení až na vrchol. Nahoře vás uvítá zajímavá socha a jedinečný pohled na okolí. Kdo rád šlape či jezdí na běžkách, může se vydat zajímavou trasou i od Srní. Za všech směrů ale musíte počítat s tím, že běžky nakonec pod skálou sundáte a na vrchol musíte pěšky – doporučuji sněžnice, můžete se dost bořit do sněhu a výstup je pak náročnější.
Na vrcholu je krásná socha, kterou vyrobil výtvarník, spisovatel a také učitel AJ a VV Pavel Vítek. Ten žije ve Velichově nedaleko řeky Ohře na dohled Krušným horám. „Tato krajina je pro mě nekonečným nekonečným zdrojem pro mou uměleckou činnost. Pohybuji se tu v okolí od narození. Konkrétně Meluzína má nezaměnitelnou atmosféru a když vznikla nápad na instalování sochy, tak se okamžitě začal realizovat. Dodám, že to byla dobrovolná akce bez nároku na finanční ohodnocení,“ řekl Pavel Vítek. Jak vlastně ten nápad vznikl a kdo se na něm podílel? „Byla to akce přátel a kolegů ze ZŠ Myslbekova v Ostrově u Karlových Varů. Vrch je v katastru obce Krásný les a bylo ještě potřeba nechat nápad odsouhlasit. Po krátkém jednání se starostou a zastupiteli se projekt schválil. A začal jsem pracovat. Socha Meluzíny je zhotovená z modřínového dřeva, které dobře odolává venkovním podmínkám. Je přes dva metry vysoká a v době instalace měla přibližně 150 kg. Umíte si asi představit, dostat ji nahoru. Vrch Meluzíny není úplně jednoduše přístupný, a i když výstup není nijak časově náročný, cesta je opravdu strmá, není vyšlapaná, jde se chvíli po kamenech, chvíli borůvčím a mlázím, než se ocitnete na náhorní plošině, kde se nachází několik pohledových míst,“ vypráví autor sochy Vítek.
Nejdřív ale bylo nutné vybudovat podstavec, na který se socha postaví. Představa byla taková, aby se moc nezasahovalo do podloží, a tak je pod sochou zajímavě řešený nepravidelný kvádr. „Ten se dá případně kdykoliv rozbít a odnést. Ale byla to práce, znamenalo to posbírat několik kamenů, přinést nahoru dva desetilitrové litrové kanystry vody, zednické náčiní, dřevěné desky na šalunk, tedy bednění, čtyři pytle betonové směsi (každý 20 kg) a připravený trn, který se do podstavce zabetonuje.
Socha byla potom dopravena pod Meluzínu a na vojenských nosítkách vynesena nahoru,“ popisuje ukotvení sochy Pavel Vítek.
Umíte si představit, jaká to byla posilka nanosit tolik věcí pěšky na vrchol? Tak snad právě proto si všichni přítomní pak na místě udělali malou vernisáž s vítaným občerstvením.
Foto: Martina Sihelská + Pavel Vítek
