„Na památné výstavě na Střeleckém ostrově v Praze v roce 1957 vystavoval Jaroslav Vožniak. Spolu se svými přáteli Janem Koblasou, Bedřichem Dlouhým, Karlem Neprašem, hudebním skladatelem Rudolfem Komorousem začali vytvářet zvláštní součást obecnějšího hnutí mladých, součást, která se brzy vyhranila jako tzv. klub a vzápětí skupina Šmidrové,“ pronesl autor výstavy Jan Kříž.
Díky pečlivé přípravě výstavy, která vznikla ve spolupráci s Českým muzeem výtvarného umění v Praze, se podařilo shromáždit zatím nejúplnější kolekci obrazů Jaroslava Vožniaka, jenž byly pro tento účel zapůjčeny i z mnoha soukromých sbírek. Přestože autorova díla vznikala v období totality, bývá Vožniak považován za typického představitele nekomfortního výtvarného umění, který nikdy neslevil ze svých tvůrčích zásad. Charakter Vožniakových obrazů přesně vystihuje i samotný název výstavy Pocta divnosti. K příjemné atmosféře hojně navštívené vernisáže přispělo vystoupení známé jazzové zpěvačky Evy Dostálové, která zazpívala pásmo nejznámějších skladeb George Gershwina.
