"Naším prvořadým úkolem je zachránit a ošetřit tu stavbu tak, aby dále nechátrala. A v rámci restaurování se pokusit zhodnotit dochovaný stav," sdělil k projektu restaurátor a akademický sochař Jiří Novotný.
Součástí oprav, na které bylo z městského rozpočtu vyčleněno více než 3,5 milionu korun, je výměna jedné vrstvy šindelové střechy a konzervace zdiva, na jehož vyspárování a omítky bude na základě konzultací s památkáři použita hmota respektující objevené historické nálezy.
Největším problémem je ale vysoká vlhkost v kapli, způsobující postupnou devastaci tohoto architektonického unikátu, kterou budou muset restaurátoři pomocí vhodných stavebních úprav odstranit.
"Kaple je "utopená" v podstatě pod úrovní terénu a voda, která všude kolem nás je, buď vzlínající nebo dešťová voda, proniká do kaple a neúměrně ji zavlhčuje. Čili hlavním takovým problémem je tedy vyřešit klimatický režim v kapli a zamezit dalšímu zavlhčování celé stavby," přiblížil hlavní problém stavby technolog restaurátor Petr Justa.
V průběhu rekonstrukce se provádí také tradiční archeologický průzkum. Některé z celé řady nálezů svědčí o tom, že kaple byla postavena najednou podle jednoho projektu, čímž se zřejmě definitivně vyřešil dlouhodobý spor o to, zdali byla tato památka postavena naráz či v různých časových etapách. Významným pramenem poznání je rovněž objev různých úrovní podlah až po tu původní, litou románskou.
"Třeba jsme vyřešili jeden spor. Vnitřní schodiště je v literatuře považováno za dodatečně vestavěné. Ale my máme jasný důkaz tím, že ta podlaha je přetažená přes základ a přes stěnu tohoto schodiště, že je v původním plánu, a že to je původní propojení. Naopak zase to schodiště, které v sakristii není, se předpokládá, že bylo a vedlo až dolů, tak nevedlo. I pro to máme důkazy," prozradil některé ze střípků Pavel Šebesta z chebského muzea.
Přestože finální podoba zrekonstruované kaple vzejde až z architektonické studie a diskuse památkářů, předpokládá se, že dojde ke snížení podlahy až na původní úroveň, protože ta současná, z žulových bloků, pochází až z počátku 19. století. Otevřena je naopak otázka konečné úpravy stěn kaple, která by měly být v co možná největším souladu s historickými objevy.
Snad již v příštím roce se také rozhodne o budoucnosti, v loňském a předloňském roce odkrytém, původním vstupu do přízemí císařského paláce. Přestože někteří odborníci požadují jeho opětovné zasypání doufejme, že nakonec zvítězí zdravý rozum a tato unikátní románská památka zůstane návštěvníkům hradu přístupná.
