Expozice je pak doplněna díly dalších třech chebských výtvarníků, a to Jaroslava Seibla, Jindřicha Turka a Karla Matouška, pro které se starý Cheb stal, stejně jako pro Václava Kadlece, celoživotním tématem.
"Ve třiašedesátém roce, když jsem přišel do Chebu, tak Cheb v podstatě prožíval velkou sanaci, tj. Obnovu právě toho starého jádra Chebu, a v mých letech patnáctých, kdy jsem byl citlivý kluk, vnímal jsem to tak, tak mě ohromně oslovilo to staré město, ty jeho křivolaké uličky, opadané omítky. Já vím, že to možná zní trošku pateticky, ale je pravdou, že pro výtvarníka je právě to takový živná půda. Objevovat i v těch starých zdech, v těch tehdejších ruinách, to kouzlo, tu, snad i, romantiku," vyznal se ze svého vztahu k městu výtvarník Jindřich Turek.
Václav Kadlec, jehož dílu je podstatná část výstavy věnována, se poprvé do Chebu dostal jako voják v roce 1937. V letech 1944 až 1946 studoval ve Vídni malířství a poté se do Chebu, jehož staré město mu učarovalo, opět vrátil. Obdivoval zde spleť střech a stříšek, po staletí přistavované a dostavované domy, které se také staly hlavním námětem pro jeho tvorbu.
Staré město ale nebylo jeho jedinou inspirací. S oblibou zobrazoval také krajinu, a to nejen v okolí Chebu, ale rovněž tu, se kterou se setkal na svých studijních cestách po jižní Evropě. Václav Kadlec stál také u zrodu chebské Státní galerie, které věnoval zhruba 120 děl.
"Co se týče ovlivnění prací, určitě neřeknu nic nového, když se přiznám, že jeho práce se mi moc líbí, nikdy jsem to taky nepopíral, i když je pravdou, že mě snad může mrzet, že jsem ho nepoznal blíže. Určitě by mi to přineslo daleko více," dodal Turek.
Výstava obrazů Václava Kadlece, které vznikly převážně v 70. až 90. letech minulého, bude v chebské Galerii Růžový kopeček probíhat až do 4. dubna.
