Od té doby ji zde mnoho místních lidí, podle svých slov, vidělo jako Bílou paní. O pravdivém základu této legendy svědčí nález z roku 1986, kdy byly ve zdi hradního komína nalezeny zazděné ženské ostatky. Posledním impulsem k napsání knihy ale pro autorku bylo až přenocování v prostorách hradu, během něhož zažila věci více než zajímavé.
"Byly to velice zvláštní jevy, možná nevěřící Tomášové nebudou věřit, ale skutečně na vlastní kůži jsem zažila moment, kdy, a musím podotknout, že jsem tu nespala sama, byly jsme čtyři, všechny čtyři jsme slyšely v jeden moment určité zvuky a nejzvláštnější bylo, když se těžký oboustranný meč začal sám od sebe hýbat. Což jsme tedy prohledaly veškeré okolí a zjistily jsme, že nikdo s ním nikterak nemanipuluje. Takže taková záhada," vylíčila autorka knihy.
Ještě před samotným křtem představilo návštěvníkům hradu Pověst o Johance chebské experimentální studio Krystal, které zde předvedlo premiéru své stejnojmenné hry v režii Lidmily Kravákové. Role kmotra knihy, kterou ilustracemi opatřil výtvarník Kája Saudek, připadla známému režisérovi filmových pohádek Zdeňku Troškovi, který se zdevastovaným hradem Vildštejn původně počítal v souvislosti se svým filmem o Čachtické paní, ale současný majitel Miroslav Pumr mu nedávnou rekonstrukcí udělal čáru přes rozpočet.
"Jistě, líbila se mi ta legenda, kterou zde předvedli jako divadelní zpracování v této budově předzámecké. Já jsem si tam přečetl velice zajímavý popisek, nad tou kostřičkou, která tam je vystavená, že to je opravdu na základě pravdivého nálezu, kdy tady našli zazděnou kostru zřejmě asi dcery jednoho z majitelů, někdy v tom 17. století, takže to ještě umocnilo ten zážitek toho představení, které jsme právě zhlédli," popsal režisér Zdeněk Troška.
Divadelní hra o Johance z Vildštejna v podání studia Krystal bude v následujícím období na skalenském hradě uváděna v pravidelných termínech.
