Před dvěma lety při prvním sympoziu obsadila centrum Františkových Lázní desítka sochařů a pod širým nebem přímo před očima lázeňských hostů tvořila svá díla ze dřeva. Stálou připomínkou úspěšné premiéry je patnáct soch rozmístěných po zdejších parcích. V letošním roce se do lázeňského města sjeli pro změnu malíři.
„Ten počet autorů zůstává stejný. Dohodli jsme se tak, že na každé sympozium chceme zvát deset autorů, takže je tady šest českých autorů a čtyři autoři němečtí,“ uvedl ředitel Galerie 4 Zbyněk Illek.
Zatímco první sochařské sympozium bylo po tematické stránce vymezeno poměrně jasně, a to na téma Prameny, zaměření letošní dílny je podstatně volnější. Čeští a němečtí malíři zde téměř po tři týdny tvoří na obecnější téma Františkovy Lázně a jejich okolí. Druhé tvůrčí sympozium vyvrcholí 19. července, kdy se v prostorách kolonády Solného a Lučního pramene uskuteční vernisáž výstavy dokončených prací. Po jejím skončení zůstane opět jedno dílo od každého autora v trvalém majetku lázní.
„Tak já jsem se nechal inspirovat, samozřejmě to okolí Františkových Lázní je úžasné a samozřejmě má to město ohromnou paměť, ale pro mě alespoň to je to o vodě. To znamená jako tady ty prameny, léčivé prameny, nádherně zasazené vůbec v této přírodě, tak pro mě jsou zdrojem takový jako pramen, pramen lásky nebo pramen radosti nebo prameny prostě nějakých myšlenek. A zároveň je to takové jako užívání minulosti. A má to samozřejmě vliv vůbec na celkovou strukturu našeho myšlení, no. A co se týká té techniky, tak to se nazývá carborundum. To se vyrábějí smirkové papíry v Benátkách nad Jizerou a mě to připomíná takovou prostě oblohu. Takže i ty Františkovy Lázně bych je tak viděl, že jsou tak jako dotknuté oblohou. Tak to se snažím kombinovat jak jak ty barvy vody, tak zároveň s tou oblohou. No tak je to taková obloha na zemi,“ popsal svůj pohled na Františkovy Lázně malíř z Křemže Vladimír Kafka.
„Tak moje téma je v nejširším smyslu krajina. Já si soustředím na dvě roviny. Jedna je krajina jako dálka, jako větší výsek krajiny tady v okolí Františkových Lázní a druhý je pohled jako na blízko na krajinu, jako zátiší, jako menší výsek krajiny. Třeba tady v parku,“ vysvětlila Julia Hansen-Löve, malířka z Berlína.
„V první řadě jsme si udělali prohlídku Františkových Lázní s výkladem, a to bylo to bylo takové věcné jako. Pak jsem si pro procházel Františkovy Lázně, dýchal tu atmosféru a bylo to velmi příjemné zjištění, že je tu takový úžasný klid a člověku je tady tak dobře. A pak jsem byl sám v muzeu a hledal jsem různé materiály, protože já buďto pracuji s fotografií. Buďto si ty věci sám vyfotím, nebo si třeba připravím zátiší nebo postavím, ale vlastně nevymýšlím si z hlavy. Takže v muzeu jsem objevil tuto brožurku Komorní hůrka. Ještě se tam chystám jít, ale ta fotka je taková, že tu krajinu maluji, takže jsem se pustil do takového tématu té Komorní hůrky. A maluji to technikou olejem, olejomalbou na plátno a vznikne takový malý komorní obrázek, vlastně takové krajinářské zátiší na téma okolí Františkových Lázní,“ přiblížil pražský autor Antonín Střížek.
Umělecké sympozium je pořádáno jako bienále, takže další ročník se ve Františkových Lázních uskuteční opět za dva roky. O jeho zaměření ještě nebylo rozhodnuto, ale uvažuje se například o sochařích pracujících s kamenem.
