Od té doby se totiž mnohem více věnuje rolím ředitele G 4 a organizátora výtvarných dílen než samotnému fotografování.
„Já jsem v roce 1986 ukončil studium na Institutu výtvarné fotografie v Opavě a vlastně jsem na té plzeňské výstavě shrnul svojí dokumentární tvorbu, která vznikala až do toho roku 1986. Potom jsem se vlastně rozhodoval, jestli se budu naplno věnovat fotografii anebo práce galeristy. A ta práce galeristy mě natolik upoutala, že skutečně došlo k odmlce asi šesti let, kdy jsem téměř nefotografoval,“ přiblížil jubilant.
Současná výstava zahrnuje průřez tvorbou od let studií až po současnost. Nejstarší snímky pocházejí z roku 1977, ty nejnovější jsou pak staré teprve několik týdnů.
„Mám tady úplně svoji první fotografii, které jsem si tak trochu vážil. Ta vznikla, když jsem byl na vojně v roce 1977/78 v Uherském Hradišti. Tak tam vznikly takové záběry z Buchlovického parku. A pak tedy následují ty dokumenty, kterými jsem se zabýval do konce osmdesátých let. A potom následuje tvorba devadesátých let, kde mně to tolik práce nedalo, protože těch fotografií z těch 90. let není zase až tak mnoho,“ uvedl fotograf a galerista Illek.
Zbyněk Illek se zpočátku věnoval hlavně fotografování krajiny, ale v osmdesátých letech se stal ohniskem jeho zájmu dokument. Po tvůrčí pauze z přelomu osmdesátých a devadesátých let se kvůli nedostatku času nyní věnuje spíše práci v ateliéru a také focení v přírodě.
„Mezi ty velké nebo větší soubory z těch úplně posledních let tak patří Barvy Provence. Takový nejstarší, ten z roku 1993, tak to je soubor Od figury ke znaku, který který jsem dělal pro výstavu ve Wiesbadenu a v současné době pracuji na tom herbáři, který je tady také zastoupen, ale soubor ještě nebo cyklus ještě není ukončen,“ dodal Illek.
Výstava nazvaná Návrat k sobě bude v Galerii 4 k vidění až do 12. dubna.
