Letošní premiérová výstava nabízí pozoruhodnou konfrontaci. Své obrazy tady totiž představují sourozenci, známý výtvarník Jan Kryštofovi a chebská amatérská malířka Etela Laňková. Zatímco Jan Kristofori dosáhl věhlasu a uznání i v mezinárodním měřítku, jeho sestra se malování intenzivněji věnuje teprve posledních pět let.
Jan Kristofori, rodák z Mukačeva na Podkarpatské Rusi, má za sebou velmi pestrý životní osud, který ho přes komunistický kriminál zavedl do mnohaleté emigrace. Řadu let žil v Norsku, kde se stal velmi uznávaným umělcem. Typická je pro něho především technika strukturální a reliéfní malby.
Pro chebskou kulturní veřejnost není ale rozhodně neznámé ani jméno sestry známého výtvarníka Etely Laňkové. Ta se v chebské Galerii výtvarného umění věnuje mimo jiné práci s dětmi, pro které připravuje například různé soutěže nebo semináře. Na vernisáži společné výstavy, která potrvá až do osmého března, nám oba sourozenci poskytli krátký rozhovor.
„Premiéra byla v divadle v Chebu a to byla vůbec první výstava, kterou jsme si dokázali spolu udělat, protože to byl takový opravdu husarský kousek a myslím si, že je to zase úplně tak blbý nebylo, viď?“ otočila se na bratra Etela.
„A já myslím, že jako když si ještě chvilku budeme malovat, tak že jako třeba ten první obraz, ten klaun, ta klauniáda, to už je, jako bych řekl, že to už je slušné výtvarné dílo,“ popsal Jan.
„Jste to teď nakousl. Jak se vám líbí obrázky toho druhého?“ otázal se redaktor.
„Já jsem rostla s těmi obrázky. Takže já od malička jsem vzhlížela ke svému bratrovi a proto jsem možná začala malovat až tak dlouho, protože jsem nechala prostor pro něj, protože samozřejmě, že jsem mu nelezla do zelí a teď mu začínám lézt do zelí teprve v pozdním věku. Takže mně se líbily jeho obrázky vždy,“ prozradila Laňková.
„No ale to není tím, že bychom si lezli do zelí. To je názorová věc. Ona neměla k tomu k tomu příležitost a měla jiné starosti. Já měl taky jiné starosti, jiné možnosti. Takže jako vlastně naše cesty se rozdvojily po té emigraci. A pětadvacet let jsme o sobě prakticky věděli jenom korespondenčně,“ přiblížil Kristofori.
„Ale můžu vám prozradit jednu věc a to nikdo neví a ty si na to nevzpomeneš, že když byl Jenda zavřený v tom Jáchymově, tak moje první barva, temperové barva, byla z vězení od něj jako vánoční dárek. Takže vlastně to byl ... a můj tatínek mi vyrobil v truhlárně malířský stojan, takže to byl takový malý malířský stojan a první barvy od něj,“ připomněla Etela.
„Když jste tuhle výstavu připravovali, konzultovali jste nějak ten výběr obrázků, aby to k sobě ladilo?“ pokračoval redaktor.
„To je taková trochu všehochuť, protože takové ty ucelené kolekce mám vystavené třeba, jak jsem mluvil v tom parlamentu, nebo ty Alchymisty, kteří jsou v galerii Skarabeus v Praze, tak ty jsou takové. Není to ucelené, je to výběr, takový trochu jako přehled,“ dodal Jan Kristofori.
