„Jediným kritériem je, aby ten dotyčný byl alespoň nějakou dobu obyvatelem Chebu. Máme tam osudy lidí, kteří tady byli na vojně, takže to znamená, že tu byli dva roky na přechodné bydliště, ale i to už splňuje tu podmínku. Možná, že můžeme udělat i speciální oddíl pro lidi, kteří jsou Chebané srdcem,“ dodala se smíchem Brabačová.
Projekt běží přesně jeden rok. V začátcích byla odezva menší, než organizátoři čekali, ale to se v poslední době změnilo.
„Ale musím říci, že je to zase otázka toho, jak my Češi k věcem přistupujeme, nejlépe na poslední chvíli. Tak, teď to vypadá tak, že zase nestíháme zpracovávat to, co nám chodí,“ dodala Brabačová.
Zatím je k dispozici kolem 600 osudů. V Infocentru nepochybují, že do konce roku bude všech 950 osudů pohromadě. Na projektu spolupracují s chebským muzeem, archivem, ale i bývalým ředitelem Františkem Hromadou. Ten zpracovává knihu k padesátiletému výročí Západočeského divadla a poskytl osudy 40 herců, kteří divadlem prošli. Město Cheb vítá tento projekt jako potřebný a zajímá se o názor i bývalých občanů.
„To je pro nás velmi důležité a rádi bychom se toto dozvěděli nejenom od občanů, kteří zde žijí, ale i od občanů, kteří měli svým způsobem i nějaké vazby v dřívějších generacích zde, to znamená, že jsme proto dali prostor i pro občany ze Spolkových republik Německa i jiných zemí, aby se nám vyjádřili k tomu, co město pro ně znamenalo v historii a jak si ho pamatují ze svých vzpomínek z mládí,“ poukázal na mezinárodní rozměr celého projektu místostarosta Michal Pospíšil.
V Turistickém Infocentru na chebském náměstí jsou návštěvníkům k dispozici archy s již zpracovanými osudy. Lidé si chodí do Infocentra číst a vzpomínají nebo komentují některé události ze svého pohledu.
„Chodí sem často, pročítají si to, sledují, jak nám ty osudy do sbírky přibývají. Kdo zase přibyl, kdo je tam nový. Takže mají potřebu, i ti kteří zatím nechtějí svůj osud dát, tak sem chodí a čtou si,“ uvedla pracovnice infocentra Eva Bastlová.
Místní občané nejsou tak aktivní, častěji se hlásí Chebané, kteří ve městě už nebydlí. A není nouze o zajímavé životní příběhy.
„Bohaté osudy jsou samozřejmě. A nás třeba zaujalo to, že nezávisle na sobě přišly dva osudy od dvou dam, od chebských rodaček. Paní Walburgy Pitákové, která se v Chebu narodila v roce 1925 a stále v Chebu žije. Patří mezi ty nejstarší pamětníky a paní Šarloty Vančurové, která se narodila o něco později, a obě dámy ve svých osudech zavzpomínaly na stejné období a na stejnou část města. A to na první republiku a na tehdy takzvaný Egertal, to takzvané chebské Poohří. To bylo velmi zajímavé, protože vzpomínali na stejné lidi a vůbec netušíme, jestli se znali,“ přiblížila Bastlová.
Žijící Chebané budou mít příležitost se potkat během hlavních oslav v květnu.
„Vernisáž je 20. května v 18 hodin v kostele sv. Mikuláše. Doufáme, že se nás tam sejde co nejvíce, vypadá to, že ano. A ty osudy budeme sbírat do konce roku. Dál bychom je rádi uložili na web k encyklopedii města,“ naznačila další „osud“ Osudů Brabačová.
V případě zájmu o poskytnutí svého životaběhu doporučují pracovníci Infocentra lidem kontaktovat provozovnu na náměstí nebo přes webové stránky.
