"Tónové přehrávky v Lubech jsou již tradiční a pořádá je Houslařská škola při Integrované střední škole v Chebu. Tato škola původně sídlila v Lubech a proto svůj dobrovolný závazek, mít v Lubech nějakou tu akci, nějaké připomenutí tradice, je právě vyvrcholením v podobě tónových přehrávek," přiblížil šéf Houslařské školy Jiří Pátek.
Přehrávky jsou přístupné veřejnosti a jsou připraveny s důrazem na společenskou stránku celé akce.
"Je to především společenská záležitost, která je vybudována na třech pilířích. Soupeření v tónu, společenské setkání na všech úrovních a samozřejmě je to také pocta městu Luby, poněvadž je to kolébka houslařství a hudebního nástrojářství již od poloviny 17. století," vysvětlil Pátek.
Čtyřčlenná porota složená z aktivních houslistů a odborníků posuzovala 16 mistrovských nástrojů regionální produkce z obou stran hranic i výrobky maturantů z chebské Houslařské školy. Soutěžící nástroje jsou označeny pouze čísly a anonymita tvůrců je tím zajištěna.
"Soutěžící nástroje pochází jak zde z Lubska, ale také ze sousedního Saska, kde jsou další centra výroby hudebních nástrojů, z Markneukirchenu, Klingenthalu a naše žákovské nástroje. Tak tam je to velmi variabilní, tam jsou žáci z celé republiky, ale i z Evropy a ze světa," uvedl Pátek.
Do přehrávek vybrané mistrovské nástroje mají obrovské cenové rozpětí. Záleží na použitých materiálech, garniturách, kterými jsou osazeny, ale i výkonu a barvě zvuku každého kusu. V neposlední řadě se na ceně podílí také zvučnost jména výrobce.
"Je to kolem třiceti tisíc korun, ale můžeme směle říci, že jsou tam potom i stovky tisíc, u těch nejlepších mistrovských nástrojů renomovaných mistrů," prozradil Pátek.
Skvělý nástroj musí být vyvážený a tónové přehrávky o kvalitě houslí mnohé napoví.
"Podstatná kritéria při hodnocení nástroje jsou jeho znělost a barva, to se má smíchat do jedné známky. Takže je to někdy obtížné, protože někdy nástroj zní dobře, je znělý, ale ta barva není tak příznivá. A je to velice subjektivní," upozornil porotce Jan Volf.
I proto je porota vícečlenná a soutěží se na dvě kola. K dispozici byl také speciální měřicí přístroj.
"Je dneska možnost změřit to na počítači, kde ty křivky se projeví. A tam bych řekl, že je to do jisté míry tedy objektivita. Protože to hodnotí nestranná, když to řeknu vulgárně, mašina," dodal Volf.
Další hodnotitelem i porotcem je hráč, který jednotlivé modely přehrává ostatním porotcům. Ten navíc jako jediný má možnost posoudit housle z pozice aktivního hráče, tedy jak znějí přímo při hře a jak "padnou" do ruky. Letos jím byl houslový virtuos Jiří Vodička, žák slavného Václava Hudečka.
"Ten zvuk u ucha je úplně jiný, než když jste od těch houslí dva metry, deset nebo dvacet metrů, čili určitě samozřejmě ta porota to vnímá jinak, ten zvuk, než já. To je jedna věc, a pak druhá věc je i ta, že já hodnotím, jak se na ty housle hraje, jak se ozývají, protože přeci jen ten zvuk mi jde pod rukama," soudí Vodička.
Aby se daly housle dobře posoudit, přehrávají se na všech předem dohodnuté části skladby. Zde se nejprve přehrála stupnice a poté dva úryvky z klasických houslových koncertů Bacha a Paganiniho.
"U zkoušek houslí je potřeba, aby člověk prošel tón po tónu, což by měla zvládnout ta stupnice. Potom ten Bach je řekněme, taková směs dvojhmatů, hozenějších smyků a i různých tlaků smyčce na struny, čili tam se to pozná po tónové stránce. A u toho Paganiniho se jedná o arpeggia přes všechny struny. A to je takový rychlostní test, jak se ty housle dobře ozývají, kde jsou i rozložené akordy. Čili je to vybráno proto, aby přeci jen za tu krátkou minutku, kdy se každé housle zkouší, aby se na ně dostalo veškeré techniky," popsal Vodička.
Mezi jednotlivými modely jsou podle Vodičky takové, které by mohly okamžitě na koncertní pódia. Kvalita se podle jednotlivých účastníků přehrávek rok od roku lepší. Druhý den, v sobotu byly tónové přehrávky dalšího tradičního regionálního nástroje a tím je klasická kytara.
