Othello se na Chebsku podle dochovaných pramenů hrál několikrát během 19. století, pak za první světové války; český profesionální soubor uvedl slavnou Shakespearovu tragédii jedinkrát – v sezóně 1963/64 v režii Karla Nováčka s Gustavem Opočenským v titulní roli. Nyní se tedy vrací po více než půlstoletí v originálním choreografickém pojetí Ivany Dukić, stálé spolupracovnice Západočeského divadla.
Jako režisérka v ZDCH debutovala roku 2010 inscenací Od praotce k tatíčkovi, kde zábavnou tanečně-pohybovou formou zpracovala obrazy z českých pověstí a dějin. Nyní se chopila rovnou pevného klasického textu (byť redukovaného), aby mu svým choreografickým rukopisem vtiskla podobně obrazivou sílu a mohla se prostřednictvím pohybového vyjádření hlouběji ponořit do nitra dramatických postav, jejich tužeb a obav.
V hlavní roli se objeví Petr Batěk, jeho ženu hraje Pavla Janiššová (loňská držitelka Ceny Thálie pro činoherce do 33 let), zrádného našeptávače Jaga Vuk Čelebić. Kromě nich se v inscenaci objeví téměř celý soubor ZDCH. Hudbu skládá renomovaná Vladivojna La Chia, scénu navrhnul Pavel Kodeda, kostýmy Petra Krčmářová, jako dramaturg tvůrčí tým doplňuje umělecký šéf chebského divadla Zdeněk Bartoš. Premiéra se odehraje netradičně v pátek (nikoliv sobotu) 27. ledna.
Celým názvem Tragédie Othella, mouřenína benátského vznikla nejspíš roku 1603. Inspirací byla autorovi povídka Maurský kapitán (Un Capitano Moro) Boccacciova žáka Cinthia. V příběhu je konkrétně jmenována pouze Desdemona, ostatní postavy nesou jednoduchou charakteristiku – Maur, Důstojník, Praporečník, Praporečníkova žena (což ve hře koresponduje se čtveřicí Othello, Cassio, Jago a Emilie). Poučení povídky je prosté, rasisticky varovné a formuluje ho Desdemona: pro Evropanku není moudré provdat se za muže cizí národnosti a temperamentu. Shakespeare, jak je u něj obvyklé, leccos nového a zásadního přidává. Přimyslel mimo jiné postavy Brabanzia, Roderiga a zapletl Emilii jako důležitého hráče do nedorozumění s kapesníčkem, údajným důkazem Desdemoniny nevěry. Zároveň záměrně zamlžuje a zatemňuje Jagovu motivaci a příčinu jeho nenávisti ke svému veliteli – tuto dramatickou techniku Shakespeare použil i ve svých vrcholných tragédiích Hamlet a Král Lear, s nimiž Othello souvisí jak časově, tak motivem neuchopitelného, unikavého a nedostatečně odůvodněného zla. Motivem, který dodnes fascinuje diváky po celém světě, neboť prostřednictvím mistrné psychologické hry dává nahlédnout do temných propastí lidské duše, aniž by dával jednoduchou odpověď na otázku proč.
Ivana Dukić pochází ze Srbska, kde roku 1991 ukončila studium na Státní škole klasického baletu v Novém Sadu. V letech 1994-1999 byla sólistkou Srbského národního divadla. Od přelomu tisíciletí žije a pracuje trvale v České republice, jakkoli se pravidelně vrací do své vlasti. Byla členkou Pražského komorního baletu a baletu Hudebního divadla Karlín. Vystudovala choreografii na HAMU, kde dodnes vyučuje moderní tanec 20. století.
Spolupracovala s divadly Farma v jeskyni, v Liberci, ve Zlíně, v Pardubicích, v Kladně, se Švandovým divadlem v Praze; nejčastěji však působí právě v Chebu, kde se podílela na pohybové složce téměř všech muzikálů a hudebních komedií i některých činoherních inscenací za posledních deset let.
zdroj: TZ Západočeské divadlo v Chebu
#Cheb #divadlo #tragédie #Othello #Shakespeare
