„Zkušenost neocenitelná. Za prvé jsem si zase vyzkoušel, že věci se dají a že nic není nemožné. Protože dát dohromady scénář, mít na to jednu, dvě zkoušky a pak to jet naživo, kdy kamera je na rozdíl od jeviště mnohem nekompromisnější a všechny chybičky a věci okamžitě zaznamená, to jeviště je v tomhle široké, tolerantní a zaškobrtnutí - tu chybičku divák vlastně ani kolikrát nepojme, nevšimne si, ale na té kameře je vidět a slyšet úplně všechno. Takže ta schopnost napsat, nazkoušet a velmi rychle uskutečnit, tak ta byla hodně zajímavá. I část nějaké improvizace, kdy tedy rovnou, ve středověké poezii jsme nemohli úplně improvizovat. Tak to je jedna věc a druhá věc je zkušenost s kamerami. Vzít to na rychlý přenos s tím, že se nic nevrátí, nic se nevyzkouší, vždy to musí jít. I ti dva kameramani, kteří se točili kolem nás – přenosový vůz a když jsem se na to zpětně díval, tak střihy, kdy jsme to dělali na celém prostoru Thálie, tak byly vlastně dokonalé. O moc lépe bychom to se zkouškou neudělali. Překvapení bylo, kolik lidí to sledovalo, kolik se na to dívalo, včetně tedy toho velikonočního pondělí. Tak to bylo více než šokující, potěšující a překvapující. Potom jsem šel vlastně po Chebu a spoustu lidí mě zastavilo, oslovilo a poděkovalo, že to bylo fajn, že to bylo hrozně příjemný, tak to bylo nádherný,“ popsal dosavadní postřehy ze streamů Jindřich Skopec.
Na nedostatek práce si zkušený herec a hudebník nemůže stěžovat. A to i v situaci plošných omezení celé společnosti.
„To je zvláštní, že jsem si myslel, kolik budu mít času a ve skutečnosti žádný není. Když to přišlo, tak jsme ještě chvilku zkoušeli, pak se zkoušení zastavilo z hlediska hygienických a bezpečnostních důvodů, takže jsme přestali zkoušet. Jenomže tak, jako většina divadel, i naše divadlo se změnilo ve výrobnu roušek. V rámci svého času se chodilo šít. My jsme tam měli tři prostory, chlapi dělali tkalouny a holky šily. Poté to už bylo různorodé. Nahrával jsem nějaké vzkazy pro obyvatelstvo do Františkových Lázní, do přilehlých vesnic. Vzkazy pro seniory, kdy, kde, co. Takže to byla jedna z mých činností. Druhá – přišly streamy, kdy příprava byla poněkud náročná časově. Než k tomu došlo, tak jsem s tím strávil poměrně dost času. Pak samozřejmě mám doma děti, takže nahrazovat školu, kdy můj kluk se chystá na přijímací zkoušky, tak jsme dost času strávili i tímto. Myslel jsem, jak budu dohánět určité věci - zdokonalovat, cvičit na hudební nástroje, zpívat. K tomu trochu došlo, ale ne v takové míře, jak jsem si myslel. Je spousta herců myslím, ale hlavně můžu mluvit za sebe, protože to vím, člověk se nesmí zastavit. Přestane mluvit, zpívat a hrát - pak se k tomu vracet, tak odezva je dlouhá, jako, když řemeslník ztratí cit v rukách. Zde se ten cit ztrácí hodně rychle. Takže x hodin zpěvu, kytary, violoncello a pracoval jsem na tomto. Pak jsme za 14 dní začali zkoušet s tím, že se uvidí, jak to bude, co bude, ale abychom byli připraveni na cokoliv. A co je důležité - je duševní hygiena a venkovní. Tím, že je člověk v Chebu, ještě bydlí kousek u řeky, tak každý den ven, běhat, na kolo, chodit do přírody a vyčistit hlavu, tak ty dny vlastně plynou a že bychom se stihli nudit, tak to v žádném případě,“ přiblížil život v době koronavirové nákazy Skopec.
Kromě pořadů hraných naživo odstreamuje Západočeské divadlo v Chebu několik záznamů divadelních her, na které se podařilo získat práva.
