Slavnostního večera, na kterém byl Josefu Mošnovi předán (nejen) příslušný certifikát se mimo jiné zúčastnili předseda Českého svazu juda Mgr. Jiří Dolejš, starosta města Mgr. Antonín Jalovec a místostarosta doc. Dr. Ing. Miroslav Plevný. Přítomné přivítal a uplynulá léta vzpomenul sám Josef Mošna, celým večerem pak téměř dvě stovky přítomných profesionálně a láskyplně provázel režisér (a také judista i žák Josefa Mošny) Mgr. Vít Karas.
Josef Mošna
Narodil se v roce 1942 v Plzni. S rodiči se sice odstěhoval do Chebu, ale do Plzně se časem zase vrátil. Na průmyslovku ho sice nepustili (kvůli strýcově emigraci), ale na železniční učiliště ano. Tam byla příležitost pro zájmovou činnost, kterou vyhrálo judo, a to ve Spartaku Plzeň. S trenérem ing. Vladimírem Benešem, legendou plzeňského juda, ale i Václavem Bauerem, Jaroslavem Honzíkem a dalšími judisty se spřátelil natolik, že když na učilišti úspěšně skončil a v roce 1959 založil v Chebu při TJ Lokomotiva judistický oddíl, jezdili mu metodicky i prakticky pomáhat. „Lokomotivy“ se mu tak staly osudem a strávil s nimi celý svůj aktivní život Nejen s tou tělovýchovnou, ale i s parními, které později vystřídaly ty elektrické. Znamenalo to samozřejmě si dodělat jak strojní, tak později i elektrotechnickou průmyslovku (a obě školy už tedy dálkově). Stejně systematicky a spolehlivě, jako v pozici strojvedoucího, pracoval i pro judo. A nebylo to jen trénování. Nezbytné bylo nejen si zvyšovat trenérskou kvalifikaci, ale přidat také zkoušky na mistrovské stupně (dnes už má mistrovského IV. Dana), rozhodčího, zkušebního komisaře. Ale ani to ještě nestačilo. K funkci předsedy oddílu přibyly také další povinnosti ve výborech okresu i kraje, ke konci pak i předsedování Krajskému svazu juda.
Z hloučku hrstky nadšenců se postupně tvořil oddíl, který neměl daleko ke stovce. Přibývalo trenérů, hlavně z vlastních řad, a proto i starostí. Hlavně o cvičební prostory a žíněnky. Cesta z kouta nářaďovny v mateřské sportovní hale a z kožených gymnastických žíněnek do prostornějších (školních) tělocvičen s vlastní a pravou judistickou tatami, vedla dlouhá cesta. Potkávaly se na ní oddílové brigády, práce s domem mládeže, ale také populární letní tréninkové tábory, či dokonce statování judistického potěru ve filmu. I když prvotní snahou nemohlo být vrcholové judo, přesto si za ta léta řada žáků i dorostenců z chebské Lokomotivy na mistrovstvích republiky vyskočila na onu symbolickou bednu (ostatně, již jako senior a veterán si to zažil i sám Josef Mošna).
Judistickému nadšení navzdory Josefa Mošnu Chebáci znají ještě jako chronického cyklistu, ti bližší také jako vášnivého vysokohorského lyžaře, ti ještě bližší dobře vědí o jeho náklonnosti k tanci, bonsaím, ale také moři a jachtě i jiným radovánkám. Nelze nevzpomenout také jeho práci, coby přísedícího u soudu nebo cvičitele branných technik prvních chebských strážníků. Není proto divu, že byl v roce 2015 slavnostně jmenován starostou osobností města Chebu.
"Charakteristika by nebyla úplná, kdybychom nevzpomněli na rovněž nepřehlédnutelnou skutečnost a totiž, že v kimonu můžeme dnes vidět nejen oba syny a snachu, ale dokonce i vnuka a vnučku (zatím)," uvedl Judistický oddíl.
Zdroj: město Cheb
