„Dnes je přesně šedesát let od doby, kdy jste se rozhodli ke společné cestě životem, a proto jste uzavřeli manželství a složili manželský slib. Všechno na světě může člověk zastavit, ovlivnit každý pohyb, každou hádku. Co však nikdy nezastaví a nezpomalí, je čas. Dnes, vážení manželé, vzpomínáte na dny, kdy jste šli bok po boku a měli pro sebe vroucí slova, vyznání a slibů,“ uvedla Helena Kobrová.
V řeči pak zmínila další milníky vztahu, ze kterého vzešly tři děti a zatím pět vnoučat. Na závěr pak došlo k potvrzení manželského slibu.
Gratulace rodinných příslušníků a přátel pak vyvrcholilo společným focením. Jednoduchý recept na rodinnou pohodu podle manželů Čolákových neexistuje, je to spíše souhrn více faktorů.
„Je to všechno ve zdravotním stavu i skutečně teda v tom vztahu těch dvou lidí. Protože život není procházka růžovým sadem. Tam je více těch horších okamžiků a v těch nejhorších okamžicích je třeba ta podpora z toho druhého a taková ta tolerance celoživotní, samozřejmě, ta je nutná,“ popsala Irena Čoláková.
Na své první ano si pan Čolák dobře pamatuje a dokonce věděl, že to bude nadlouho.
„Byl jsem si jistý, že to bude nadlouho, protože my se máme rádi a i když máme někdy problémy, tak se to dá vždy vyřešit,“ potvrdil Petr Čolák.
V začátcích to vypadalo, že manželé zůstanou v Českých Budějovicích, odkud paní Irena pochází, ale nakonec díky přidělenému bytu přesídlili do Chebu.
„A po vojně tím, já jsem se bála do Chebu, samozřejmě manžel byl jedináček a víte dobře, jak maminky lpí na jedináčcích, jako maminka to dneska chápu. Tak jsem myslela, že budeme šťastnější v těch Budějovicích. Jenomže jsem poznala, že opravdu ne. A Petrova maminka mě měla ne jako snachu, ale jako dceru, takže na ni vzpomínáme v nejlepším stále,“ připomněla Irena Čoláková.
Kromě oslav, které pro ně připravili jejich dospělí potomci, se manželé těší na své dosud poslední vnouče.
„My máme teď tu malinkou, ještě jí nejsou ani tři a jsme úplně s ní, každodenně. Máme ji zkrátka moc rádi,“ řekl nám pan Čolák.
