Autor napsal svou „lehkovážnou komedii pro vážné lidi“, jak zní podtitul hry, v dobách své největší popularity v roce 1895. Se sarkastickým humorem zachytil upadající ideály konzervativní morálkou sešněrované viktoriánské společnosti i svobodomyslnost a radost ze života, kterou přinášelo nadcházející období přelomu století. Také proto tvůrčí tým zvolil dnes již klasický překlad J. Z. Nováka, který díky vybranému stylu řeči skvěle navozuje prostředí společenské smetánky té doby.
Režisér Zdeněk Bartoš přizval ke spolupráci osvědčené spolupracovníky. Scénograf Jozef Hugo Čačko se spolu s kostýmní výtvarnicí Andreou Královou inspirovali stylem secese a vytvořili výrazně pestrobarevný vizuál. Scénu tvoří obrovský skleník či zimní zahrada plná zeleně. Výpravné kostýmy vycházejí z dobové módy včetně krinolíny či společenských klobouků a vycházkových hůlek. Stejně pestrá je i hudba Matěje Kroupy nebo drobné pohybové mezihry Ivany Dukić, dramaturgyní inscenace je Martina Pokorná.
Jak bývá při západočeských koprodukcích zvykem, na jevišti se představí jak členové chebského souboru, tak i karlovarští herci. Ústřední dvojici bohémských přátel Algernona a Jacka si zahrají Daniel Mišák a Jan Hanny Firla. Jejich vyhlédnutými partnerkami, které ovšem sní o nápadnících se jménem Filip, budou Tereza Švecová a Vivien Machková. V dalších rolích diváci uvidí Kateřinu Pokornou nebo Lucii Domesovou, Jindřicha Skopce, Františka Špačka a Karla Besedu. Netradičním krokem je obsazení Viktora Braunreitera do role přísné tetičky lady Bracknellové. Režisér Bartoš toto rozhodnutí vysvětlil zcela ve wildeovském duchu: „Postava lady Bracknellové je v dramatické literatuře nebývale zábavný archetyp ‚příšerné tchyně‘. A se vší úctou, málokterá žena umí být tak příšerná a směšná zároveň, jako když ji hraje muž.“
Martina Pokorná, dramaturgyně ZDCH
