Na pořízení se složili dárci prostřednictvím sbírky vyhlášené Komunitním a osvětovým společenstvím Cheb. Výběr místa nebyl náhodný.
„Je tady právě proto, že zde na náměstí vítali nadšeně Chebané v březnu 1990 pana prezidenta. Myslím si, že právě tady ta pravá strana Špalíčku začne ožívat a budou se zde dít věci, protože to je Lavička Václava Havla. Sbírku jsme vyhlásili v březnu 2019. Takže to je zhruba rok a půl. Což je z mého pohledu velmi rychlé. Reakce byly velmi rozporuplné – ode zdi ke zdi. Spoustu nadšených a spoustu velmi nenávistných – pro mě nepochopitelně nenávistných, reakcí. Těší mě ale, že jsme to opravdu dali ze soukromých darů, že jsme nepotřebovali žádné veřejné peníze,“ uvedla Lucie Poláková z Komunitního a osvětového společenství Cheb.
V úvodu akce zahrálo trio složené z hudebníků Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně. Poté již došlo k odhalení lavičky, kterou tvoří dvojice židlí a stolku obepínajícího strom se známým motem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“.
V projevu vystoupil starosta Chebu Antonín Jalovec, který vyzdvihl význam místa a jeho duchovní hodnotu.
„Největším problémem tohoto regionu není ekonomika, největším problémem je duchovní vyprahlost. To je největší problém. I proto odsud lidé odcházejí, proto se zde spousta věcí nedaří nebo se daří hůř než někde např. na jižní Moravě či jižních Čechách. Tato lavička – jejím odpůrcům nejvíce vadí to, že se jmenuje Lavička Václava Havla, ale to je ta největší přidaná hodnota. To je to duchovno, které s ním přichází a které malým pramínkem sytí duchovní vyprahlost celého regionu. Když je region duchovně vyprahlý, tak tam lidé jen bydlí a nejsou tam doma. Věřím, že alespoň my už zde doma jsme, a že i ta lavička přispěje k tomu, že se zde budou trošičku více cítit doma další lidé, že se město stane domovem svých obyvatel, ne bydlištěm. Za to vám moc děkuji, a to především paní Polákové,“ zdůraznil starosta Jalovec.
Ředitel Knihovny Václava Havla, který působil jako tiskový mluvčí a poradce prezidenta Havla, zavzpomínal na vztah bývalého disidenta obecně k pomníkům.
„On (Václav Havel) si nepotrpěl na takovou tu historickou pompu, na pomníky, ke kterým se lidé chodí klanět atd. Víte, v jaké žijeme době. Dnes být pomníkem, není jistá existence (smích). Spousta lidí pomníky irituje, spoustě lidem vadí – některé právem, některé méně právem. Ale tato myšlenka, kterou poprvé pojal přítel Václava Havla a výtvarník Bořek Šípek je o něčem jiném. Je to o dialogu – lavička pro dvě osoby, o místě k zamyšlení, ke změně názorů, o místě, kde se můžeme na chvilku zastavit a říci, jak na tom jsme, proč zde jsme, jaké hodnoty vyznáváme. Je to lavička neobyčejně demokratická. Nemusí si k ní sednout jen obdivovatelé Václava Havla, mohou si k ní sednout i lidé, aby si stěžovali na Václava Havla, či jeden obdivovatel a jeden stěžovatel a mohou si spolu navzájem povídat o tom, proč mají takové názory jaké mají. To vše pomáhá společnosti a nám žít jeden s druhým, protože jedním z hlavních problémů dnešní doby je, že lidé spolu přestávají mluvit. Spolu mluví jen ti, co spolu souhlasí a pak jen ti, co souhlasí zase s něčím jiným. Mezi sebou se ale již nedomluví. Z toho vzniká spousta problémů a potíží. Takže toto je místo, kam se může posadit a zamyslet se každý a co si myslí, to už je jeho věc,“ komentoval místo Žantovský.
Po slavnostním přípitku využila řada účastníků místo k fotografování. Přednostně pro dárce bylo poté od 18 hodin připraveno premiérové promítání snímku Havel od režiséra Slávka Horáka.
