Dnešní vnitrobloky slouží především jako víceúčelové plochy, hřiště, parkoviště a příležitostně i místa setkávání. Avšak ani ne před osmdesáti lety vypadaly zcela jinak. Dnešní velká jednotná prostranství byla rozdělena řadou budov, obytných, skladovacích a výrobních, na množství malých dvorků, dvorečků i zahrádek. Nejinak tomu bylo v právě zkoumaném vnitrobloku. Původní zástavba v těchto místech začala vznikat již ve středověku, a to ve 13. a 14. století. Následně byly budovy různě přestavovány, měnily podobu, půdorys i funkce. Jejich historická pouť pak byla ukončena na přelomu 50. a 60. let 20. století v tzv. asanaci, kdy byly zbourány poslední zbytky zástavby vnitrobloků.
Realizovaný záchranný archeologický výzkum má za úkol odhalit zbytky veškeré historické zástavby, které jsou v prostorové kolizi s nově zamýšlenou infrastrukturou, a to především inženýrskými sítěmi, ale třeba taktéž podzemními kontejnery. Tyto fragmenty je nutné zdokumentovat, datovat a zařadit do sídelního kontextu města Chebu. Po jejich dokumentaci je plocha vyčištěna pro potřeby stavebních prací.
Aktuálně probíhá archeologický výzkum v prostoru budoucích podzemních kontejnerů a retenčního boxu v ploše pro mnohé známým bývalými městskými garážemi. Tento výzkum částečně odkryl dvě budovy, a to jednak bývalou sýpku s žentourovými mlýny (na mapě stabilního katastru označena jako budova č. 251) a podzemní prostory bývalého obytného domu na západ od ní. Počátky obou budov lze datovat do 14. století s tím, že se do nich samozřejmě vepsal veškerý mladší vývoj vnitrobloku. Kupříkladu do podlahy sýpky byla v moderní době (19. až 20. století) vykopána a vyzděna jáma na hašení vápna, či do sklepa obytné budovy byla vezděna šupnou na uhlí. Relativně četným a zajímavým nálezem byly kamenné koule pravděpodobně pocházející z protější budovy, která je dodnes nazývaná zbrojnicí.
Zdroj: Město Cheb
