„Předešlá i dnešní přednáška se zaměřovala na obtíže, se kterými se mohou kantoři setkávat a setkávají v mateřských i na základních školách. Mnohdy nedovedou úplně dohlédnout za to, že je to nějaký dlouhodobější řetěz obtíží. Někdy třeba dovedou vytušit a vysledovat, ale zase neví, jak to sdělit rodičům. Je docela dobré tyto věci uvádět do souvislostí jak se vyvíjejí, protože právě i poruchy chování jsou něčím, co se velmi pružně v dnešní době vyvíjí s kyberprostorem, s celou řadou nových hřišť a rizik, kterým je vystavována dnešní generace dětí,“ popsal obsah dr. Drbohlav.
Pro lepší pochopení, kdy pedagog zvládne situaci sám a kdy má požádat o odbornou konzultaci, dělí problémové děti do tří základních skupin.
„Já obecně a není to nic generalizovaného, rozlišuji děti, které jsou neklidné, vzdorující a agresivní v důsledku okolností, které příliš ovlivnit nemohou, nějakých neurobiologických deficitů a jiných obtíží. Potom na druhou skupinu dětí, které jsou neklidné, agresivní a výbušné, protože tak byly vychovány – naučily se tak z chování vlastních rodičů. A pak je ještě třetí skupina jedinců, u kterých za těmi příčinami podobného chování stojí okolnosti, které objektivně nedovedeme zatím doposud z žádné vědecké disciplíny adekvátně a kvalitně popsat. Okolnosti, které způsobují náhlé výbuchy vzteku a různé další extrémnější poruchy chování, které příliš neznáme. Ale toto rozdělení je základní. Je základním rozdělením, které je nezbytné pro to, jak s těmi dětmi pracovat. Pro jednu skupinu je účelná psychoterapie v kombinaci s medikací, pro jednu skupinu je to např. čistá etopedická práce, tedy přímé zaměření na poruchy chování a na vytváření mantinelů z řádu hranic, hodnot a podobně,“ vyjmenoval přednášející.
Velmi důležitým faktorem pro zvládnutí situace je případná spolupráce rodiny problémového dítěte.
„Máte pravdu, že samozřejmě nejideálnější situací je, pokud je rodina spolupracující. To je opravdu velmi dobré, pokud můžeme pracovat i s rodiči. Můžeme vidět, jaká je tam komunikace, vztahy, jak se umí chválit, trestat, jak spolu tráví čas apod. To vše ovlivňuje prožívání a chování dítěte. Je ale řada rodičů, kteří spolupracovat nechtějí, nepřipouštějí si ty obtíže apod. Bohužel dnes nemáme extra velké mechanismy, jak je k čemukoliv donutit. To, co by mohlo být větším příslibem je to, že právě na úrovni a na území škol by pracovali školní psychologové a výchovní poradci s přesahem do psychoterapeutické praxe – do krizové intervence a dovedli opravdu adekvátně přistoupit ke konkrétnímu problému a vytvořit takovou před terapii, před tím, než jedinec někam nastoupí, namotivovat je, dát si větší prostor pro to vysvětlení rodičům, proč by to bylo vhodné. Učitel může být v tomto pro rodiče takovou třecí plochou jako, že od něho to nechtějí přijímat, ale od toho školního poradenského psychologa by to třeba vzali snadněji. Byl by tam větší prostor i pro diplomacii a vysvětlování. Nejsou jiné způsoby, nedovedeme to jinak udělat,“ poznamenal Drbohlav.
Pozornost by ale měli pedagogové upřít nejen na děti a kolektiv, ale také na své motivace a rozpoložení.
„Snažím se o to, aby mé semináře nebyly nějakým souborem rad, ale spíše různých impulsů, nad kterými mohou kantoři přemýšlet. Různých nových informací, které mohou začít vyhledávat, nových zdrojů, které mohou používat, inspirace či většího zahledění se nejen na žáky, protože většinou chodí na semináře, aby přemýšleli, co s žáky, ale aby více přemýšleli sami nad sebou a více věnovali času sami sobě, protože ta dynamika, atmosféra ve třídě je hodně ovlivňována nejen samotnými žáky, ale principiálně výrazně a významně také tím samotným kantorem. Takže se snažím vytvářet spíše podněty k nějaké sebereflexi, inspiraci apod., než nějaké ucelené postupy, jak některé věci zvládat, protože každá situace je jiná. Každé dítě je prostě jiné, stejně,“ upozornil etoped.
Neřešení problémů nebo preference části společnosti pak má vliv i na další vzdělávací proces žáků. V kraji je problém s řadou dětí, které po základní škole nikam dále nenastoupí.
„Já bych řekl, že je to taková přirozená součást dnešního nastavení hodnot dnešní generace. Jsme v takové, troufnu si říci, volatilní vlně. Hodnota vzdělání trochu ztrácí na svém významu. Mnozí si uvědomují z různých příkladů, že kolikrát někdo nic moc nevystudoval a přesto je velmi úspěšný v nějaké činnosti. Takže nyní jsou to takové případy, které teď ovlivňují a mění nastavení hodnot. Bohužel to zásadní období, ve kterém jedinec začíná psát svoji profesní část života, se odehrává v době, kdy se mnohdy nedovede příliš rozhodnout, a to je v době, kdy vstupuje na střední školu. Mezi těmi ideály jsou různé pozice, které nejsou zaručené. Tzn., chtějí být youtubeři, chtějí být úspěšní v médiích a v tom není žádná záruka, že se jim to skutečně povede. Je to určitá generační vlna, ve které budeme zaznamenávat pokles zájmu a pokles motivace o vzdělání, ale mám víru v to, že časem opět vzdělání tak, jako v jiných vlnách, které již známe z historie, zase nabude na svoji síle, protože není mocnějšího nástroje pro to, jak vytvořit klidnou, vyrovnanou a kultivovanou společnost než tím, že bude komplexně vzdělaná,“ zdůraznil Andrej Drbohlav.
Na 60 pedagogických pracovníků a rodičů z Chebska mělo možnost klást otázky k jednotlivým tématům. V programu nejvíce zaujaly konkrétní příklady z praxe (kazuistiky), příklady preventivních opatření a seznámení se s výsledky dlouhodobých výzkumů v této oblasti.
PhDr. Andrej Drbohlav je uznávaným odborníkem v oblasti etopedie, což je oblast sociální pedagogiky, která se zabývá výchovou a vzděláváním dětí a mládeže s poruchami chování a emocí. Provozuje vlastní poradenskou a terapeutickou praxi, kde poskytuje pomoc také rodičům a učitelům dětí s problémovým chováním. Věnuje se také výzkumu, lektorství a publikaci v oblasti extrémních forem behaviorální patologie a psychopatologie (poruchy osobnosti).
Vzdělávací akce se konala v rámci čtyřletého projektu „Společně tvoříme místní akční plán rozvoje vzdělávání II pro SO ORP Cheb, jehož cílem je zlepšit kvalitu vzdělávání dětí do 15 let na Chebsku. Vzdělávání pedagogů je jednou z oblastí, kterým se projekt intenzivně věnuje.
