Dotace podle OECD škodí EU, Čína z toho těží

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) bije na poplach ve své nové studii, která přináší znepokojivá zjištění o vlivu dotací na ekonomiku. Zatímco evropské ekonomiky se potýkají s negativními dopady dotací, čínské podniky dokážou tyto finanční injekce lépe integrovat do svého fungování. To vyvolává otázky, jaký typ podpory skutečně přispívá k ekonomickému růstu a které formy spíše brzdí tržní dynamiku.

Globálně vlády investují obrovské sumy do podpory domácích firem s nadějí, že posílí jejich konkurenceschopnost. Nicméně studie OECD ukazuje, že tato očekávání se často nenaplňují. Přestože dotace pomáhají firmám získat větší tržní podíl, nevedou k růstu produktivity, vyšším investicím ani větší ziskovosti. Firmy tak zůstávají na stejné úrovni výroby, avšak díky státní pomoci si mohou dovolit snížit ceny a tím si ukrojit větší díl na trhu.

Teorie říká, že dotace by měly sloužit jako katalyzátor změny – podporovat investice a inovace. Realita na trhu ale vypadá jinak. Ačkoliv rozpočty na investice rostou, samotné podniky nepřistupují ke změnám svých praktik a chování. Dotace nepodněcují ke zvýšení produktivity, což je klíčový faktor pro dlouhodobou stabilitu ekonomiky.

Jedním z kritických zjištění OECD je, že největšími příjemci tohoto typu podpory jsou čínské firmy, zejména v klíčových odvětvích jako hliník, cement, sklo nebo polovodiče. Čína využívá dotace systémově a dlouhodobě, což jí umožňuje je efektivně zapojit do svojí ekonomické strategie. V západních ekonomikách jsou dotace často udělovány ad hoc a jejich prediktivní hodnota je nižší, což omezuje jejich přínosy.

OECD zdůrazňuje, že efektivní podpora by měla mít především podobu daňových úlev, které firmám poskytují větší flexibilitu a nezávisejí na konkrétních projektech. Naopak rizikové jsou půjčky s podtrhovými sazbami, které často vedou k prodlužování přežívání firem v problémech bez skutečného růstu.

Konečné závěry studie naznačují, že současný systém dotací sice podporuje tržní podíl, ale nikoliv zisk. To vytváří prostředí, ve kterém přežívají firmy díky nízkým cenám dotovaným veřejnými penězi, místo aby se prosazovaly na základě reálné hodnoty. Státy tak riskují, že podporou slabých hráčů zamezují skutečným ekonomickým změnám a inovacím.