O této problematice jsme vás již informovali zde.
"Před časem informovalo vedení Karlovarského kraje média i veřejnost o tom, že je historická památkově chráněná budova krajské Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech v havarijním stavu. Výuka se z nebezpečných prostor přesunula okamžitě po zjištění stavu do novější části školy a budova byla uzavřena. Hned poté jsme si nechali zpracovat odborný posudek a projekt proveditelnosti, z něhož vyplývá, že by jen oprava takzvané podstaty budovy, tedy zachování obvodových zdí a jinak vybourání kompletního vnitřku objektu, vyšla na 350 milionů korun bez DPH," sděluje Ing. Jaroslav Bradáč.
"V případě, kdy máme od statika černé na bílém, že je budova v tak špatném stavu, že ohrožuje zdraví a život obyvatel budovy, jsme povinni zajistit, aby už do ní studenti nevkročili, protože jde zejména o jejich bezpečí. A v druhé řadě, jestliže dostaneme odborný posudek, z něhož plyne, že za horentní sumu zůstane zachován prakticky jen skelet historické budovy, a ještě ne celý, takže nebude už v budoucnu prakticky co chránit, musíme řešit, zda má vůbec smysl takové obrovské peníze vynaložit. Právě proto kraj poslal žádost na Ministerstvo kultury ČR o zrušení prohlášení budovy za kulturní památku, aby mohl případně v budoucnu rozhodnout o její demolici. K tomu nechal zpracovat další posudek, tentokrát z ČVUT, který má popsat možnost statického zajištění i míru nutných stavebních zásahů a jejich dopad na historické stavební konstrukce," uvádí dále Ing. Jaroslav Bradáč.
"Náš postup, přestože je naprosto logický, vyvolal negativní reakci primátora města Karlovy Vary Petra Kulhánka i jeho náměstka Jiřího Klsáka, který přišel s tvrzením, že špatný stav budovy nezapříčinil vadný hlinitanový beton, jak uvádí odborný posudek. Primátor navíc zmiňuje, že „půlka Karlových Varů“ byla kdysi postavena ze stejného materiálu. Za „neodůvodněný“ považuje návrh demolice i pracoviště Národního památkového ústavu v Lokti. Chápu postoj „památkářů“ – jejich cílem a úkolem bude vždy a do posledního dechu chránit každou, byť sebevíce zdevastovanou památku a nepřísluší mi vést s nimi z mé strany naprosto laickou polemiku, i když podloženou odbornými posudky. Nechápu ovšem jednoznačně odmítavý postoj primátora a jeho náměstka – kdyby vlastníkem budovy bylo město, a ne kraj, a měli za ní zodpovědnost, mluvili by stejně?," uvažuje Ing. Bradáč.
"Kraji teď nezbývá než čekat na stanovisko ministerstva kultury a v případě, že bude sejmuta památková ochrana, rozhodnout o tom, zda za každou cenu a s vysokými náklady budovu „udržet“, nebo nebezpečný objekt zlikvidovat a zabývat se plánem na vybudování nové školy. V době čekání tedy nabízím – přestaňme na sebe vykřikovat v novinách, i když před volbami se to tak dělá, a pojďme zasednout ke společné diskusi vedení kraje, vedení města i Národního památkového ústavu o vzniklé situaci. A věřte, že si rád poslechnu nápady a návrhy „druhé strany“. Diskuse však musí vést v přiměřeném čase k racionálním závěrům," dodává dále Ing. Bradáč.
"Jedno je ovšem jisté už teď – školu stejně budeme muset vystěhovat do náhradních (nebo úplně nových?) prostor a její žáci by měli mít plnohodnotné zázemí co nejdřív," uzavírá Ing. Jaroslav Bradáč.
