Před zcela zaplněným sálem ji i přes nepříznivé okolnosti v podobě výpadku elektrického proudu odehrály děti z českoněmeckého sboru Tirili, Dětského pěveckého sboru Duha, divadelní skupiny Theatrelli a taneční skupiny Dance Date Kraslice.
„Děti se dnes sešly u příležitosti kraslické premiéry dětské opery Brundibár, kterou jsme nacvičili česko-německy s dětmi z Klingenthalu a z Kraslic a dnes se na ni mohou podívat kraslické české děti. Své proslulosti dosáhl Brundibár tím, že opera byla uvedená, provedená a nastudovaná s dětmi v terezínském ghettu samotným autorem Hansem Krásou, který byl pražským hudebním židovským skladatelem a vzal si vlastně s sebou partituru, když byl deportovaný, a tam společně s dětmi operu zahráli. Bylo to dokonce 55krát. Operu dokonce použili i pro propagandistický film Hitler daruje Židům město,“ popsala Zlatuše Sellinger-Kačírková, členka týmu, který s dětmi hru nastudoval.
Nervozita před zahájením představení byla veliká. Vlivem silného větru totiž došlo k delšímu výpadku proudu a tak se děti na pódiu musely vyrovnat s faktem, že připravená technika nepomůže. Naštěstí kapela hrála akusticky a představení mohlo začít.
„Nejmladší zpěvačka je pětiletá. Máme tam i pár dětí z mateřské školy a nejstarší jsou z páté třídy – takže 10leté až 11leté děti. Jsou to děti z naší Základní umělecké školy v Kraslicích, dětský pěvecký sbor Duha, který spolupracuje s česko-německým sborem Tirili, který funguje v Klingenthalu, který jsme založili společně s kolegyní Yvonne Deglau,“ doplnila Sellinger-Kačírková.
Náročnost dvojjazyčného nastudování děti zvládly se ctí.
„Já si myslím, že to funguje skvěle. Jsem nadšená ze spolupráce. Udělali jsme velkou věc, která spojila naše děti dohromady. Hudba nám pomohla překonat jazykové problémy. Máme za sebou dvě představení v Klingenthalu. A jsme i trochu smutní, že už to dneškem končí. Ale snad bude ještě možnost tuto hru někde uvést. V každém případě můžeme dnes po půl roce náročné práce sklízet ovoce naší snahy,“ doplnila svůj pohled Yvonne Deglau, další z hlavních postav týmu.
Během jednotlivých vystoupení citovala Alexandra Müllerová úryvky z knihy Hannelore Brenner-Wonschickové s názvem „Děvčata z pokoje 28 – přátelství, naděje a přežití v Terezíně. Ty vycházely ze vzpomínek zapsaných v deníku dvanáctileté Helgy Pollakové. Některé z ukázek byly natolik působivé a smutné, že v sále plném dětí bylo naprosté ticho.
Tísnivé ukázky střídaly veselé i poetické písně a děti především ty v hlavních rolích se předvedly jako výrazné figury.
Historické pozadí hry, která pomáhala dětem i dospělým v koncentračním táboře překonávat každodenní těžkosti a úzkosti osudu, pomáhalo osvětlit i zvláštní vydání tištěných novin s názvem Extrablatt – Večerní vydání.
Optimistický závěr zpívaný společnou písní odměnilo publiku dlouhotrvajícím potleskem.
