"Ta náročnost je tak veliká, že jsme museli i ponížit lůžka hospicové péče, protože denně přijímáme v průměru 6 pacientů a 6 pacientů propouštíme do následné péče nebo bohužel zemřou. Doufám, že ta doba přestane, protože péči, kterou jsme se naučili poskytovat, hlavně posthospicovým pacientům, je teď bohužel potlačena. Pacienti umírají v domácí péči," popsala ředitelka zařízení Olga Pištejová.
Velký rozdíl registrují v zařízení především mezi věkovou skladbou přijatých případů, ale i potřebnou péči.
"Pacient v loňském roce byl sice pozitivní – covid, ale příznaky, které jsou vidět u pacientů v letošním roce, jsou daleko rozdílné. Pacienti jsou nároční na to, že potřebují mnohem více kyslíku, který zajišťujeme v jedné budově centrálním kyslíkem, v druhé budově nakupujeme 50litrové kyslíkové lahve. Pacient je schopen ji vydýchat za jeden den. Máme zde na pomoc např. vojáky, kteří pomáhají sestřičkám ten kyslík nosit pacientovi, montovat redukční ventily," přiblížila Pištejová.
"Přijeli jsme ze Žatce, kdy jsme vystřídali kolegy. Jsme nasazeni na 14 dní. S personálem se snášíme dobře. Jsme již několikátá skupina. Tzn., že už víme, co po nás chtějí. Pacienti reagují také dobře," uvedl svobodník Michal Ondráček.
"Jsou to takové těžší práce jako je výměna kyslíkových bomb, pomáhání s manipulací s pacienty a tak různě," dodal desátník Petr Riška.
"Jako ředitelka zařízení bych chtěla především poděkovat personálu, který s námi společně pečuje o pacienty, že to vůbec vydrželi. Ta náročnost je veliká. Je to mnoho přesčasů, mnoho práce nad rámec své náplně. Pacienti vyžadují pozornost vzhledem k tomu, že jsou z toho vystrašení. Dnes, jak se senior dozví, že je covid pozitivní, tak opravdu ten zdravotní stav se rapidně zhorší i díky tomu, že se to dozvěděl a z médií např. zná, že to nemusí vést k dobrému konci. Jestli bych mohla říci něco k naší práci. Tak naše práce začíná být stereotypní. My všichni, včetně sociální pracovnice, lékařů, sester a ostatního pomocného personálu začínáme ráno tím, kolik umístíme pacientů nových, kolik se nám jich podaří propustit do další následné péče či domů, kolik nám jich zemřelo. Takto začíná každý den ráno. A okamžitě víme, že lůžka budou obsazena pacienty z nemocnic Sokolov, Kalovy Vary, Ostrov, Cheb. Ve spolupráci s koordinátorkou krizového štábu paní doktorkou Uhlíkovou si ráno dáme vědět, koho bychom trošičku měli upřednostnit, kde ten přetlak na lůžka je větší, zda je to nemocnice Sokolov, Cheb, Karlovy Vary. Podle toho přijímáme – přesně dáváme stav, zda to může být muž či žena. Samozřejmě máme dvoulůžkové, ale i vícelůžkové pokoje," komentovala situaci ředitelka REHOS Nejdek.
Zařízení je rozděleno na dvě části, covidovou a necovidovou. Naplněnost je úplná, všech 57 lůžek je stále obsazených.
"Jde o to, že i pacienta, který je z covidového centra, přesouváme na oddělení méně covidové. Může být ještě pozitivní, ale třeba nepotřebuje tolik kyslík a jeho stav se zlepší i psychikou, že ví, že výsledek je, že se může dostat domů. Měli jsme hodně lidí, firem, hasiči, policie, že nám pomáhali. Ten, kdo nemohl, tak uvařil, upekl, donesl vody. Nebudu jmenovat, možná bych i na někoho zapomněla. Byla to ale obrovská pomoc. Řekla bych, že nyní je to méně, že to někam vyprchalo. Lidé jsou unavení z toho, co se děje," povzdychla si ředitelka Pištejová.
V zařízení je od října loňského roku zákaz návštěv s výjimkou hospicových, paliativních pacientů. Tři dny v týdnu zařízení umožňuje zájemcům alespoň videohovor přes Skype.
