Poutní kaple Panny Marie u Lachovic na Toužimsku
Novou kulturní památkou na území Karlovarského kraje se v závěru roku 2020 stala poutní kaple Panny Marie nedaleko obce Lachovice na Toužimsku. Pozdně barokní kaplička, která nedávno prošla kompletní rekonstrukcí, se nachází na křižovatce polních cest asi dva kilometry východně od Lachovic. Koncem 18. nebo počátkem 19. století kapli nechal postavit majitel nedalekého dnes již zaniklého Dupovského mlýna. Místo nevybral náhodně – vede tudy totiž poutní stezka, po které pravidelně procházela procesí z Toužimi, Útviny a Otročína k poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie ve Skokách.
Drobná sakrální památka je nejen významným dokladem architektonického, stavebního a kulturně-historického vývoje zdejší oblasti, ale i hodnotným krajinotvorným prvkem. Nachází se na mírném návrší v místě propojení dvou úvozových cest středověkého původu, které jsou patrně pozůstatkem historické stezky z Prahy přes Žlutice, Útvinu a Kynžvart do Chebu.
Přesná doba vzniku kapličky není jistá. Na mapách I. vojenského mapování (1764–1778) kaple zachycena ještě není, objevuje se až na indikační skice stabilního katastru z roku 1841. Podoba kaple však odpovídá baroknímu tvarosloví poloviny 18. století. Nevelká stavba téměř čtvercového půdorysu o straně asi 3,5 metru byla postavena ze smíšeného zdiva, větší část je z lomového kamene, zbytek z cihel. Hlavnímu průčelí dominuje mohutný štít s postranními volutami a dvojicí pilastrů, které opticky vynášejí nízkou vrcholovou zvlněnou římsu. Uprostřed štítu se nachází nika s drobnou parapetní římsou. Hlavní průčelí kaple dále zdobí dva pilastry po stranách vstupu do kapličky, do nějž jsou zasazeny dvoukřídlé dřevěné dveře s kazetami a nadsvětlíkem s otvorem ve tvaru zvonu. Tyto dveře při rekonstrukci nahradily předchozí dveřní výplň, která však také nebyla původní, pocházela zřejmě z období před druhou světovou válkou. Jako krytina na sedlové střeše s valbou nad závěrem kapličky byly při rekonstrukci užity bobrovky, původně však střecha byla šindelová. Vnitřní prostor kapličky je zaklenut nízkou kupolovitou klenbou. Při západní stěně je v celé šíři interiéru zhotovena zděná oltářní menza, nad níž se nachází nika, v níž dříve pravděpodobně stála socha Panny Marie.
Rekonstrukce, kterou před několika lety zajistilo město Toužim, znamenala záchranu v té době již značně poničené stavby. Kaple byla znovu zastřešena a omítnuta, vnitřní prostor byl zrestaurován a byly osazeny nové dveře. Ke vstupu bylo vyzděno nové schodiště.
Kahlerův pomník (stojí na místě tragické události)
Zatím nejnovější přírůstek ke kulturním památkám na území Karlovarského kraje představuje klasicistní pomník Johanna Michaela Kahlera v lese na Chlumském vrchu u Horních Pochlovic na Sokolovsku. Drobný žulový objekt ve tvaru čtyřbokého jehlanu (obelisk) z roku 1811 je upomínkou na tragické úmrtí statkáře Kahlera a unikátní je tím, že se dochoval přímo na místě nešťastné události.
K té došlo 22. srpna 1811, kdy byl majitel statků Lítova a Nového Dvora u Kynšperku nad Ohří Kahler v lese na Chlumském vrchu zastřelen, pravděpodobně při lovu. K tragické smrti došlo nešťastnou náhodou, když se Kahlerovu revírníkovi údajně zahákla zbraň za větev, puška se odjistila a výstřel zabil Kahlera, stojícího před revírníkem.
Pomník vysoký 86 centimetrů je zdoben křížem a motivem květů a zkřížených palmových ratolestí. Všechny strany jehlance se základnou 42x38 centimetrů nesou nápis minuskulní frakturou o tragické události: „Denk / mahl / des / Herrn / Michael / Kahlers / Gutsbe / sitzer von // Litten / grün / und / Neu / hof seines / Alters / 61 Jahr / ist allhier / von seinem / eigenem // Re / vier / jäger / unvor / sichtiger / Weise / den 22. / August / früh / zwischen / 10 und 11 Uhr // er / schossen / worden / 1811“, (Pomník pana Michaela Kahlera, majitele statků Lítova a Nového Dvora, stáří svého 61 let, byl zde neopatrným způsobem zastřelen svým vlastním revírníkem 22. srpna 1811 mezi 10. a 11. hodinou ráno). Pomník byl údajně původně zakončen drobnou koulí, toto je však doloženo pouze svědectvím jednoho z německých starousedlíků. Horní část pomníku dnes již chybí.
Pomník vychází z klasicistní kamenické tradice širšího okolí. Obelisk (pyramida) bez svého vrcholu symbolizuje zánik (pomíjivost) a jako motiv byl na objektech sepulkrálního charakteru hojně užíván již od renesance. Stejně tak však koule na vrcholu byla často užívána, symbolizovala věčnost.
Kamenný pomník je umělecky, epigraficky a historicky významným příkladem drobné památky sepulkrálního charakteru, která pomáhá utvářet jedinečnou kulturní krajinu. Navíc tento typ drobné architektury dochovaný v dobrém stavu přímo na místě konkrétní tragické události není nijak obvyklý. Takovéto drobné objekty jsou projevem a dokladem vývoje evropské kultury, který je typický právě pro středoevropský region. Spolu s drobnými sakrálními architekturami nacházejícími se v krajině se tyto objekty podílejí na formování identity kraje a jsou významnou součástí kulturního dědictví, které je třeba chránit.
Zdroj: Mgr. Jelena Dědková, NPÚ, pracoviště Loket
