Ostravský televizní štáb pod vedením režiséra Miroslava Kačora zdokumentoval tragickou událost z 11. září 1966, kdy při automobilových závodech Formule 3 v ulicích Sokolova najel závodní vůz do špalíru diváků. Za zdevastovaným vozem smrtelně zraněného jezdce zůstali mrtví a těžce zranění. Někteří z poraněných ve filmu účinkovali, jako třeba Jiří Kobylák z Březové. Vteřiny před karambolem zpozoroval, že řítící se vůz jde do smyku. "Chtěl jsem to říct tátovi… Probral jsem se na trávníku, kolem mě spousta potlučených lidí," zavzpomínal do kamery. Z nemocnice se desetiletý Jirka vrátil za dva měsíce, otec až za rok.
Natáčelo se v září 2003 na místě tragédie v Sokolovské ulici před tehdejší základní školou. Do kamery vzpomínali zranění a svědci, znalec monopostu a také jezdec formule 3. Filmaři měli k dispozici i autentické záběry z amatérské kamery a fotodokumentaci z místa neštěstí. Pořídil ji sokolovský fotograf František Bílek, který se také před kamerou objevil. Informaci o havárii zaslechl během závodu z vysílačky pořadatele poblíž dnešního kina Alfa, ke karambolu to tak neměl daleko.
Na dramatičnosti filmu přidal i pohled řidiče závodního vozu, jak se řítí ulicí města. K tomu účelu posloužila motokára, jejíž řidič snímal jízdu z kamery na přilbě. Filmaři tu sice sháněli funkční vůz formule, po sokolovské tragédii ale pořádající habartovský automotoklub svou činnost ukončil a funkční monopost už tu po tolika letech nebyl k sehnání.
V šestašedesátém ale o brzkém konci formule nikdo neuvažoval. Závod s názvem Pohár sokolovských horníků byl zamýšlen jako první ročník nové tradice Dne horníků v Sokolově, který se právě v ten den slavil. "Chtěli jsme přinést závody lidem i tady u nás," popsal filmařům tehdejší nadšení habartovský jezdec Adolf Vavroň. Ukázalo se však, že atraktivní zábava se v jediném okamžiku může proměnit v peklo. "Jsem rád, že se to točilo, už kvůli tomu, aby lidé věděli, co všechno se může stát z podívané, " glosoval po filmování zraněný Jiří Kobylák.
Natáčení v Sokolově si v rozhovoru pro tisk pochvaloval i režisér Kačor: "Bylo pro nás dost výjimečné - náročnější v tom, že jsme točili teprve podruhé přímo ve městě, k tomu ještě při dopravní špičce, snazší zase tím, že svědky nám zprostředkovali zdejší lidé. Vstříc nám vyšla i dopravní policie. "
Dokument obsahoval i náznak detektivního pátrání po příčině nehody. Vedle oficiální verze, podle níž havárii zavinila technická závada, se uvažovalo také o tom, že havarující řidič Jan Brázda ztratil těsně před karambolem vědomí a že to mohlo způsobit i jeho nedobré zdraví. Podle policejního šetření nezpochybnitelný podíl na neštěstí mělo porušení platných pravidel ze strany institucí, které k závodu daly svolení - nevyhovující povrch vozovky, nezajištěná bezpečnost diváků, technická úroveň závodních vozů, vyráběných "na koleně" samotnými jezdci. To vše ve filmu zaznělo.
Režisér Kačor po natáčení řekl: "Nehledali jsme senzaci, ale objasnění případu. Je třeba to připomenout především kvůli obětem. Ve většině případů, které jsme dělali, oběti neštěstí nemají ani pomníček - myslím, že by mohl být i tady." Jeho slova byla impulsem k tomu, že na návrh některých účastníků natáčení je od roku 2006 na místě tragédie kámen sbroušené černé žuly se vzpomínkou na zemřelé.
Rokem 2003 ČT s cyklem Osudové okamžiky končila. Sokolovu se tak dostalo výsady být posledním možným námětem, který ostravský štáb stihl realizovat.
Antonín Kunc, foto: Režisér Kačor s kameramanem při točení hrané scény diváků závodu. Foto autor
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081022/
