Můžete přiblížit, jaké bylo hlavní téma a cíl semináře, kterého jste se v poslanecké sněmovně zúčastnil?
Ono se nejednalo ani tak o seminář, jako o diskusní setkání, tzv. „kulatý stůl“, které zorganizoval pan poslanec Jan Kuchař, bývalý starosta Františkových Lázní. Hlavním tématem byla přeshraniční spolupráce v akutní a plánované péči. Pan poslanec Kuchař je totiž členem Výboru pro zdravotnictví a v současné době se, jako jeden z mála vysokých politiků, angažuje v našem ašském problému s končící pediatričkou, MUDr. Repákovou.
V současné době se připravuje novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pan Kuchař by rád, aby novela zákona řešila také problematiku proplácení úhrad českými zdravotními pojišťovnami do zahraničí a tím se umožnilo českým pacientům využívat zdravotní péči třeba v Německu. V současné době je to nastaveno tak, že ošetření v zahraničí česká pojišťovna uhradí pouze v případě, že se vám tam stane nějaký úraz.
Jednání bylo zpočátku poměrně strohé a úřední, točilo se hodně okolo tabulek a grafů, ze kterých ale i laik jako já, mohl vyčíst, že je něco špatně. Velmi špatně. Klíčovou osobou se ukázal pan profesor Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky, který spadá pod Ministerstvo zdravotnictví. Do toho dne jsem netušil, že nějaký takový ústav existuje a byl jsem překvapen, co o našem zdravotnictví všechno ví. Naprosto přesně věděl, kolik máme v Aši doktorů, jakých doktorů, kolik jich i přes důchodový věk pracuje, kolik jich je v těsně předdůchodovém věku. Tyto informace neměl jen o Aši, ale i celé naší republice.
Z jeho informací a především prognózy dalšího vývoje šel mráz po zádech. Parafrázuji-li jeho slova, kolem roku 2030 bude mít problém s nalezením pediatra skoro polovina republiky. A ten průšvih, který nás všechny brzy čeká, začal v tuto chvíli právě v Aši…
A špatné zprávy se netýkaly jen pediatrie. Obrovský problém pro KV kraj a především pro Chebsko jsou také onkologická onemocnění, kdy záchyt těchto onemocnění je příliš pozdní, přístup k léčbě značně komplikovaný a díky tomu naděje na vyléčení poměrně nízká.
O přicházejících problémech se ví a mluví již minimálně 15 let. Do dnešních dnů s tím ale politická reprezentace státu nebyla ochotná něco systémového udělat. Raději nechali vedení měst a krajů vzájemně se přeplácet a nabízet doktorům „modré z nebe“, vytvářet různé stipendijní programy.
Na vině je ale také porevoluční vývoj společnosti. Díky novým možnostem, které se obyvatelům ČR otevřely, se obecně rodilo méně dětí a tak nechybí jen doktoři, ale také policisté, vojáci, odborníci všech zaměření i prostí dělníci. Situaci komplikuje ještě sousedství bohatého Německa, které naše pracovní síly doslova vysává.
Jaký význam má přeshraniční spolupráce v oblasti zdravotní péče pro město Aš a jeho obyvatele?
I na tuhle otázku vlastně pan profesor Dušek v Praze odpověděl. Celá tato situace je jeden veliký průšvih, který má sice možná řešení, ale dost politicky nepopulární. A i kdyby se je podařilo v Praze urychleně prosadit a aplikovat, bude trvat dalších 15-20 let, než se situace stabilizuje. Pediatr, který vystuduje v Brně, rozhodně nepůjde někam do Aše, když Brno-venkov se pomalu dostává do podobné situace jako Ašský výběžek.
Do té doby je potřeba využívat nouzová řešení, kde to jen jde. To nejjednodušší je zřizování přeshraničních zdravotních středisek, jako je to v Českých Velenicích / Gmündu, na česko-rakouských hranicích a pomáhat si přeshraničně. A to jak na česko-rakouské hranici, tak na česko-bavorské, česko-saské, tak česko-polské.
Další variantu, kterou si pan profesor dokáže představit, jsou pojízdné ordinace, které budou brázdit jednotlivé kraje a poskytovat služby jednou tam, podruhé onde.
Existují nějaké legislativní překážky, které brání přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotní péče?
Právě že jediné překážky jsou ty legislativní a byrokratické. Záchranky by rády vozily pacienty do Německa, ale buď pacienta na hranicích přeloží do německé sanity, nebo si pro Němce přijede sanita z Německa. Záchranky by měly z logiky věci jezdit do nejbližšího zdravotnického zařízení, ale brání jim v tom nesmyslné papíry a zákony. Např. pojištění „záchranek“ do zahraničí, převoz některých léků ve voze, kterým se vlastně z hlediska zákona dopouští pašování drog, překlady zdravotnické dokumentace z jednoho jazyka do druhého… prostě byrokratická past za pastí. Jsme 20 let v EU, jsme v Schengenu, pro vajíčka si můžu klidně zajet do selbského Lidlu, ale převézt pacienta českou záchrankou do nemocnice v Hofu, nebo Marktredwitz je neskutečný problém.
Snad se konečně podaří i díky práci pana poslance Kuchaře celou situaci aspoň částečně napravit.
Jak byste celkově zhodnotil toto setkání a jeho přínos pro město Aš?
Byl jsem rád, že jsem se mohl „kulatého stolu“ zúčastnit a potvrdit, nebo i doplnit strohá statistická data o takový ten lidský element. Za každým číslem je totiž nějaký nešťastný, často i zoufalý člověk. A je jedno, jestli to je maminka s nemocným dítětem, člověk stižený mozkovou mrtvicí, infarktem, nebo pacient s onkologickým onemocněním.
Naprosto výborný byl pan senátor MUDr. Marek Slabý, ředitel ZZS Jihočeského kraje, který nám radí, ať se nebojíme a jdeme do společného zdravotního střediska se Selbem, ať to stojí, co to stojí. Čekat na to, že nám někdo hodí záchranný kruh, nebo mávne kouzelným proutkem a vyřeší naše problémy, je krajně nerozumné. Naopak, až projekt rozjedeme, budou se k nám jezdit učit ostatní, ke kterým krize zdravotního systému dorazí se zpožděním.
I pan ředitel Karlovarské krajské nemocnice, MUDr. Josef März, nám popřál mnoho úspěchu v našem snažení, i když neskrýval obavu, že by naše společné ašsko-selbské zdravotnické zařízení mohlo zapříčinit odliv doktorů a personálu z chebské nemocnice a mohlo by pak v konečném důsledku dojít k destabilizaci zdravotní péče v okrese Cheb.
Na závěr bych rád dovysvětlil trochu komický titulek ze zdravezpravy.cz „Lidé v Aši jsou bez zdravotní péče. Prezident Pavel z toho přestal mluvit.“ Paní redaktorka vycházela ze záznamu jednání „kulatého stolu“ a pozapomněla dodat, že po té, co se pan prezident při návštěvě radnice před rokem a půl seznámil se situací na Ašsku a na chvilku se odmlčel, prohlásil následně, že se diví, že si tu u nás v Aši nepodávají dveře ministr pro místní rozvoj, s ministrem zdravotnictví a ministrem vnitra. Holt bulvární titulky táhnou.
Irena Benešová
Zdroj: Listy Ašska
