Jak se stalo, že se coby magistra chemie a biologie živíte marketingem?
Největší zásluhu na tom má moje magisterské studium v Praze. Během něj jsem pracovala pro jeden e-shop, začala jsem dělat menší grafické práce, ve kterých jsem se zdokonalovala a stala se tak trošku grafikem. Marketing mě hodně zaujal, v tom, jak je pestrý.
Žila jste v Praze a Plzni, teď bydlíte v Hranicích. Co vás přimělo se vrátit?
Ve chvíli, kdy jsem dokončila studium, tak jsem v Praze ještě chvíli pracovala, ale už jsem tušila, že se odtamtud chci pohnout, někam blíž k lesu, přírodě. Měla jsem několik možností, ale nakonec zvítězila láska.
V Sokolově jsem měla tehdy partnera, takže jsem se vrátila nejdřív tam. Vždycky pro mě bylo důležité, ačkoliv mám ráda Prahu, kulturu a lidi, mít u sebe přírodu, možnost vypadnout a neinvestovat do toho zbytečně moc času nebo peněz.
Přesun ze Sokolova do Hranic byl potom na stejné bázi. A navíc jsem cítila, že chci zase víc k té přírodě. Sokolov a Hranice je přece jen rozdíl a já teď otevřu dveře od baráku a jsem v lese. A to je něco, co jsem si opravdu moc dlouho přála.
Jste součástí Aktivních záloh Armády ČR. Co vás k tomu motivuje?
Ocitla jsem se v situaci, kdy mi přišlo, že stojím na místě. Navíc jsem měla kamaráda, který v Aktivních zálohách byl a je dodnes, a vždycky o tom vyprávěl a mě to hodně zaujalo. Byl to úplně jiný svět, práce s technikou, se zbraněmi. Chtěla jsem si minimálně zkusit základní výcvik, trošku si sáhnout na dno. Dneska už je to pět let, co jsem ten výcvik absolvovala a začala pracovat v naší jednotce, kde mám velitelskou pozici.
Dneska už je ta motivace trošku jiná. Našla jsem tam druhou rodinu, všichni jsou to mí přátelé, a ačkoliv to může znít paradoxně, vždycky si na cvičení neskutečně odpočinu. Jste v prostředí, které je izolované od reklamních poutačů, není tam ani signál, nemůžete koukat na sociální sítě, nejsou tam televize, nic. Ta hlava se neskutečně vyčistí.
V Hranicích rozjíždíte spoustu projektů. Řeknete nám o tom víc?
Jeden z projektů, který je už hotový, je KafeBar. Vznikl v budově Besedy a nabízí příjemný prostor, třeba na pracovní schůzky. Další se slavnostně otevřel v srpnu a jsou to kabiny Studánka. Slouží jak pro fotbalisty, kteří tam mají šatny, tak i pro osadu Studánka, která se tam schází při jakékoliv příležitosti. Promítají se každý měsíc kina, setkávají se tam senioři, děti. Nahoře je sál, kde ženy cvičí. Je to skvělý multifunkční prostor pro všechny.
Chystáme i projekt Knihovna a muzeíčko. Muzeíčko je spojení muzea a íčka (infocentra), které tu zatím nebylo. Tenhle projekt bude stejně jako ty předchozí od stejného architekta, jsou to pěkné architektonické záležitosti a je skvělý, že vypadají všechny podobně a bude tady jednotná vizuální identita.
Co byste vzkázala těm, kteří přemýšlí nad stěhováním do kraje?
Pokud nad tím přemýšlíte, a ještě jste to neudělali, tak to bude nejspíš tím, že máte pochyby. Doporučila bych se inspirovat Tomášem Baťou, který říká, že máte jít do každého vztahu s maximální důvěrou a otevřeností. Ten vztah ke kraji je vztah jako každý jiný.
Ve chvíli, kdy nebudete pochybovat, nebudete mít na pozadí myšlenku, co by se mohlo pokazit, tak budete mít mnohem větší možnost vnímat, co vám ten kraj nabízí. A nejenom kraj jako takový, ale hlavně lidi, kteří v něm jsou. Náš kraj má v tomhle ten potenciál neskutečný. Nejsme přehlceni službami a vším možným jako třeba jinde, takže pokud máte jakýkoliv nápad tak věřím tomu, že pokud do toho půjdete srdcem a budete tomu věřit, tak to vyjde.
Zdroj: Krajské listy
