Když jsem viděl to neuvěřitelné množství rukavic zavěšených na papírových ramínkách a spojil jsem si ten vizuální vjem s příběhy, které mi vyprávěla paní Hlaváčková, uvědomil jsem si, že se dívám na něco, co bývalo základní obživou obyvatel toho kraje. Že stojím před prací dědů, pradědů a prapradědů současných obyvatel Aše. Že některé z těch rukavic pamatují obě světové války. Že se skrze ty krásné oděvní doplňky vlastně dívám do minulosti, kde se v mlhách zračily i neblahé osudy obyvatel tehdejších Sudet. Že produkty textilního průmyslu byly obrovským obchodním artiklem až do začátku 21. století a najednou už jsou jenom vzpomínkou. Muzejním exponátem.
Najednou mi bylo líto, že dnes už dámy nechodí (a někdy ani nejednají) v rukavičkách. Je to škoda. Bylo to elegantní, ženské a krásné. Rukavice a rukavičky dámy nosily při každé příležitosti. Jiné byly k šatům, jiné na svatbu, nebo na ples, jiné k šatům smutečním. Z tohoto přemítání mně vytrhla paní kurátorka. „Neměli bychom to spočítat?“ zeptala se. Neuměl jsem si to počítání představit, ale naštěstí mi v tom pomohla její pečlivost. Po čtyřech hodinách jsme se dobrali konečných čísel a vznikl tento zápis…
Největší historická sbírka textilních rukavic. Národopisné a textilní muzeum Aš je majitelem a správcem sbírky 26 563 půlpárů tzv. stávkových rukavic, které sloužily jako vzorky pro sériovou nebo kusovou výrobu. Každý ze sbírkových předmětů je pečlivě zaevidován, přičemž 15 555 kusů je již zpracováno. Pro každou evidovanou rukavici je vytvořena vlastní evidenční karta, obsahující všechny informace o rukavici a jejím výrobci, např. použitém materiálu, barvě, různorodých ozdobných aplikacích, rozměrech apod. Rukavice, které jsou zčásti vystavené v expozici a z větší části uložené v depozitáři muzea, dokumentují rozvoj, ale i následný úpadek výroby těchto ve své době nepostradatelných oděvních doplňků. V 1. polovině 20. století výrobci rukavic zásobovali evropský trh, vyváželi je i do Ameriky a Kanady. Výrobou rukavic a jejích částí se v Aši zabývalo na 20 výrobců. V roce 1946 byli vyhláškou Ministerstva průmyslu jednotliví výrobci včleněni do národního podniku Tosta v Aši. V červenci 1996 rozhodla valná hromada společnosti o návrhu na likvidaci. Konfekční provozy se staly součástí s.r.o. Tostex, která v tradici výroby rukavic pokračovala až do roku 2017.
Největší sbírka svého druhu, která je postupně digitalizována, byla z podnětu Knihovny, Muzea a Informačního centra Aš, příspěvkové organizace, zaevidována do České databanky rekordů v úterý 27. února 2024 v Aši.
Gratuluji k rekordu a už navždy budu vědět, že Aš byla evropským textilním gigantem a že tam mají úžasnou sbírku dokládající pracovitost a dovednost tamních lidí. Možná, že se tam tato tradice zase někdy vrátí. Kdo ví? Stačí, aby dámy zase začaly nosit rukavice při každé příležitosti.
Z Aše jsem odjížděl s velkým nadšením a vůbec mi nevadila ani zacpaná Praha.
Luboš Rafaj,
Agentura Dobrý den, www.ceskerekordy.cz
Zdroj: Listy Ašska
