„Vlastně se nám letos podařilo domluvit se se Sokolovskou uhelnou a trasu jsme táhli přes jezero Medard. Takže změna oproti loňsku, kdy se běhalo přes Staré náměstí, na což byli závodníci vždy zvyklí. Odezvy jsou velice pozitivní. Především jde o to, že závodníci, většina z nich, se byla vůbec poprvé na jezeře Medard podívat. Navíc Sokolovská uhelná poskytla obrovská nákladní vozidla Dumpry, kde přelézali nákladní vozidla s uhlím. Bylo to tématicky zaměřené, protože jsme přeci jen zde, v hnědouhelné kotlině, takže to k tomu patří. Sokolovská uhelná, zrekultivovaný Medard, uhlí, náklaďáky – úplně perfektní,“ popsal hlavní organizátor závodu Jan Fedorko.
V poli 1100 závodníků zaznamenali organizátoři letos obrovský nárůst rodinných týmů.
„My jsme z toho docela překvapení, protože před třemi lety jsme zavedli kategorii rodinných týmů. Tzn., že běží dospělí se svými dětmi. Zájem byl postupně vzrůstající, ale oproti loňským letům je letos zájem o 100 % větší. Letos nám přišlo skoro 350 lidí v rodinných týmech. Pro nás je to neuvěřitelný fenomén, kdy závodí rodiče s dětmi a tvoří více než třetinu závodníků celého startovního pole,“ přiblížil Fedorko.
Pro děti, rodinné týmy a páteční noční sprint přichystali pořadatelé více než 20 překážek na 700 metrů dlouhé trati. Dorostenci měli o dvě překážky více a běželi 2 kilometry. Nejnáročnější trasu absolvovali dospělí, na které čekalo 6,6 kilometru a více než 35 překážek. Mnozí si tak sáhli až na dno svých sil.
„Každý, kdo absolvuje závod obdrží medaili, jak jsou účastníci zvyklí. Snažíme se je zde nabudit zpátky do života, hlavně ty hodně unavený. Dostávají zde iontové nápoje, ovoce, hroznový cukr a podobně,“ s úsměvem doplnil Fedorko.
V terénu měli organizátoři desítky lidí, akcí připravovala spousta dobrovolníků a přispěli sponzoři. Realizační tým čítal 25 lidí.
„Jako každý rok se na organizaci závodu podílí neuvěřitelně obrovské množství sponzorů, dárců a dalších podporovatelů, kteří poskytují techniku, materiál a i finance, bez nich by to prostě nešlo. Největší podporu máme od města Sokolov, Karlovarského kraje, letos Ministerstva obrany a od dalších velkých subjektů, kteří nám velice pomohli a finančně podpořili akci,“ poděkoval organizátor.
Poprat se s nástrahami trati se vydala i slabozraká běžkyně se svým trasérem. Jaký byl její hlavní cíl?
„Pokud možno se nezranit, vydržet, věřit trasérovi, že když řekne skoč, tak prostě skočím. Bylo to náročné. Hlavně zde bylo spoustu neznámých překážek. Bylo to nové, ale úplně super. Ani jsme nechtěli jít na výkon, nějak jsme to nehrotili. Neznali jsme to a chtěli jsme si to jen užít,“ popsala Eva Lesová z klubu SRTG Kolín.
Obrovskou náročnost pro slabozrakou kolegyni si nejlépe uvědomuje její doprovod.
„Nešlo to vidět ani mě, zdravému člověku, který vidí podněty na rozdíl od Evičky, která je slabozraká, ty přeběhy stín, světlo, kdy přestane vidět úplně. Pro mě bylo dnes hrozně náročné vzhledem k blátu, zarostlé trávě a těmto věcem, terén byl hrozně členitý – byl to les, byly to pokácené stromy, takže to bylo dnes náročné a jsem „vykecanej.“ Přišlo mi dnes, že hodinu a půl se snažím v kuse jen mluvit, mluvit a mluvit a doufám, že to pomohlo, protože s Evičkou jsme sehraný, nebyl to náš první závod, ale myslím si, že to byl jeden z nejtěžších běžeckých překážkových závodů, který jsme zatím spolu absolvovali,“ Martin Turek, trenér klubu SRTG Kolín.
Pokud bude možné, přijedou vyzkoušet adrenalinový Bahňák i příští rok.
„V první řadě bych chtěl organizátorovi poděkovat, protože jsme byli pozvaní na tento závod zdarma. Byla nám zaslána registrace zdarma, dostali jsme pohoštění zdarma do VIP stanu, takže se o nás v této oblasti organizace Bahňák postarala na jedničku s hvězdičkou. A jestli je to poslední rok, nezáleží na mě, pokud se Evička rozhodne, že příští rok bude chtít jít běžet, tak já udělám všechno pro to, abych mohl běžet s ní a doběhli jsme zase živí a zdraví, jako se to povedlo dnes,“ Turek.
V kategorii dětí 8-11 si doběhl pro vítězství Filip Fišer před Janem Žákem a Alexandrem Rebjonkem. Jako první mezi dívkami se umístila na absolutním 10. místě Šarlota Hrdličková před Beátou Hrbkovou a Janou Hadravovou.
V kategorii dětí 12-14 let zvítězil Martin Janura. Jako druhý byl v cíli Míra Dvořák a třetí pak Tomáš Knepr. Mezi dívkami byla nejlepší na absolutním 16. místě Šárka Kolková před Adrianou Finkovou a Eliškou Frykovou.
Kategorii dorostenců ovládl Josef Dyrc, druhou příčku obsadil Jan Arnold před Danielem Czibulou. Mezi dorostenkami si s tratí poradila nejlépe Barbora Stupková, dokonce s lepším časem, než měl vítěz dorostenců, před Tamarou Ludvíkovou a Kateřinou Šebestovou.
V mužské kategorii bral pomyslné zlato Martin Štíbal. Druhý skončil Josef Babák a třetí příčku obsadil Zdeněk Braun.
V kategorii žen byl mezi první Kateřinou Štíbalovou a druhou Lenkou Hnízdilovou rozdíl pouhých pět vteřin. S více než minutovým odstupem pak doběhla na třetím místě Daniela Hájková. Zmíněná slabozraká Eva Lesová dokázala porazit 16 závodnic ve své kategorii.
Týmy letos vyhrál Gladiators ve složení Jiří Cimler, Natálie Poloczková a Matěj Šindler. Následoval tým SVVAT s Lenkou Hnízdilovou, Martinem Hrazdilem a Martinem Hráčkem. Třetí pak skončil Bootcamp Team II ve složení Lucie Königová, Václav Loudat a Martin Kopřiva.
Rodinné týmy vyhrály Véčka ve složení Lenka Palmová, Vojtěch Čermák a Valentina Čermáková. Druhý doběhl BoroTým - Stáňa Boroličová, Vít Borolič a Matěj Borolič. Třetí místo na bedně pak brali Brabčáci ve složení Lenka Brabcová, Jiří Brabec a Vašík Brabec.
