"Já bych vám chtěla ještě poděkovat i za to, že když Sokolovu bylo nejhůř, když jsme na jaře měli opravdu velikou pandemii, tak jste se nerozmýšlela a nakoupila za téměř půl milionu přístroje na dětské oddělení pro léčbu respiračního onemocnění. Chci vám za všechno strašně moc poděkovat. Udržte si tu svoji pokoru, svůj nadhled, veselou povahu a za všechno moc a moc děkujeme. Opravdu se klaním před vámi, jaká jste, děkuji," připomněla starostka Oulehlová.
Tenistka, jejíž první tenisové kroky jsou spojené se Sokolovem, poté odpovídala na otázky dětí. Třeba na tu, zda je těžká její stříbrná medaile.
"Je. Já ti jí pak dám potěžkat, jestli chceš," odpověděla se smíchem Vondroušová.
Ale děti se zajímaly i přímo o průběh olympijského turnaje.
"Hrála jsem hodně těžkých zápasů. Každý byl těžký, bylo tam hrozné vedro, takže každý zápas byl strašně těžký. A já jsem ráda, že se mi to nakonec povedlo," komentovala tenistka.
Poté se ptali novináři. Mimo jiné na pocity ještě před zahájením olympiády, kdy mnozí Markétu Vondroušovou podceňovali.
"Já jsem na olympiádu neodjížděla úplně s dobrými pocity. Co se mi tam ale povedlo, bylo super. Myslím si, že to byla krásná odpověď tak nějak všem. Již jsem to říkala několikrát, jsem na sebe pyšná za to, jak jsem tam hrála," naznačila Vondroušová.
Její historický úspěch trochu kalí také průběh olympiády, která je bez diváků, s časovým posunem a izolací jednotlivých sportovců. Vše kvůli probíhající pandemii covid-19.
"Se všemi jsem si psala, všichni samozřejmě byli nadšení. Byla tedy škoda, že tam nemohli být, ještě jsme byli daleko, takže to nijak nešlo. Ale všichni to sledovali a psali mi. Jsme v kontaktu neustále. Dnes tedy jedu za babičkami. Naše jsem viděla v Praze, ti čekali na letišti. Takže momenty, když se člověk pak vrátí z toho turnaje po tak dlouhé době, jsou krásné.
"Co vás čeká dál? Odpočinek nebo hned zase zpátky do hry?"
"Ve čtvrtek mám letět už do Ameriky. Odpočinek žádný moc není, ale takhle to my tenisté máme pořád, jsme tak nějak zvyklí," odpověděla Vondroušová.
"Takže v Sokolově jste tedy vysloveně na skok?"
"V Sokolově jsem na skok. Zítra dopoledne už pojedu zase zpátky."
"Před odjezdem jste čelila nějaké kritice, jak bylo těžké se s tím vypořádat?"
"Upřímně bylo to trošku těžké, docela mě to semlelo, když vyšly soupisky. Přemýšlela jsem, zda jet, protože kdyby se mi tam nedařilo, tak by to bylo ještě horší. Ale tak nějak jsem si řekla, že se s tím poperu. Všichni okolo – ti nejbližší, mi říkali, že jet mám, že je to olympiáda jednou za život dá se říci. Pak jsem se rozhodla, že pojedu a myslím si, že jsem nakonec udělala správně. "
"Samotná medaile láká pozornost, kdo ji už viděl, komu jste ji ukazovala, byl o ní zájem?"
"Určitě byl. Byla jsem na Štvanici, kde jsem měla tiskovku a tam jsem ji ukazovala. Kdokoliv ji chce vidět, tak ji samozřejmě ukazuji, není to nějaké tajemství, takže, kdo bude chtít, tak se na ni může podívat."
"Celková atmosféra olympiády, která se koná za různých bezpečnostních opatření apod., není to člověku líto, když se dostane na olympiádu a teď je to v podstatě s omezeným počtem diváků, nemohou tam jiní diváci např. z Česka a tak podobně?"
"Určitě to bylo v tomto jiné, že diváci nebyli, ale ten český kotel se tam docela sešel. Mě pak přišel i na ty konečné zápasy, takže to bylo docela hezké. Hlavně i český tým celkově hrozně fandil a čekali na mě třeba v půl třetí ráno, když jsem se vrátila z toho finále. Což bylo strašně hezké. Atmosféra je doopravdy jiná, když je jiný turnaj. Lidé tam opravdu drželi pohromadě. Takže atmosféra tam, myslím si, i tak byla skvělá."
"Máte tady sokolovské tenisty, kde jste začínala. Co byste jim vzkázala a jak byste je podpořila? Či co byste jim řekla, kolikrát a jak trénovat, co udělat proto, aby se třeba mohli dostat tam, kam vy."
"Tak já jsem trénovala docela málo, když jsem byla malá. Dělala jsem i jiné sporty, naši mě drželi tak nějak u všeho, abych neměla jen tenis. Chodila jsem normálně do školy, sportovala jsem všechny možné sporty. Naši hlavně nechtěli, abych toho měla moc, takže si myslím, že toto byla ta správná cesta. Nepřestalo mě to vlastně nikdy bavit doteď. Myslím si, že občas rodiče děti hrozně tlačí. Zbytečně hrají moc. A pak pomalu ani nic jiného neznají, hlavně děti nenutit hrát pět hodin denně, ale spíše je vést různými cestami. Já jsem se taky takhle ze Sokolova dostala až sem, kde jsem. Takže to určitě jde. Je to hlavně i o tom přístupu rodičů. Nějak to netlačit a nechat děti trošku vyrůstat samy," dodala nejvýraznější sokolovská sportovní osobnost Markéta Vondroušová.
Po krátké tiskové konferenci pak olympionička trpělivě absolvovala focení a autogramiádu. Při té příležitosti připojila také podpis do Kroniky města Sokolova.
