Pediatrie má podle něj celou řadu specifik v tom, že diagnostika se z velké části dělá prostřednictvím rodičů. Navíc se pacient mění a roste, pediatr léčí lidi od narození do 19 let, tedy od novorozence, přes batole a školáka, pubertu až do dospělosti. Každé toto vývojové období má svoje nemoci, projevy, znaky.
„Dítě není malý dospělý, někteří internisté se této odlišnosti bojí. Navíc řadu informací čerpáme od rodičů, samozřejmě nechybí objektivní posouzení, hodně také závisí na pozorovacím talentu. Je nutné dítě dobře pozorovat, například jeho příchylnost k matce, to jak se v ordinaci projevuje,“ jmenuje.
Oblíbený, čtyřiašedesátiletý lékař léčí děti v sokolovské nemocnici téměř 40 let.
„Za tu dobu se změnil ten úplný základ - přístup zdravotnictví k rodičům a jejich dítěti. Medicína se zlidštila. Když jsem nastoupil, tak otec nemohl být u porodu, otec nesměl do porodnice, děti se ukazovaly oknem. Novorozenci nebyli na pokojích s matkou, děti se rozvážely v určených intervalech ke kojení. Maminky bez návštěv pouštěly z okna tašku na provázku a příbuzní jim tam dávali něco na přilepšenou. Z dnešního pohledu se to zdá jako neuvěřitelná věc. Šílené!“ uvádí Vaněk.
Velký posun je k vidění i u fenoménu návštěv. Když na konci 70. let nastoupil, tak byly časově omezené od půl třetí do půl šesté.
„A byly také věkově omezené. U batolat a předškoláků jsme se báli, že budou po odchodu rodičů plakat a tak jsme povolili návštěvu spíše výjimečně u těch klidnějších a rozumově vyspělejších,“ dodává.
Od té doby, co jsem nastoupil na post primáře, počty pacientů stoupaly každý rok. V posledních letech se drobně mění v rámci statistických odchylek. Udržují se na hodnotě zhruba 1500 pacientů ročně. Mění se spektrum dětských chorob, některých nemocí přibylo, jiných ubylo, některé nemoci vymizely úplně, jiné se naopak objevily. Narůstají počty dětí s alergií i autoimunními nemocemi jako je cukrovka, Crohnova choroba nebo štítná žláza.
„Když jsem nastoupil do praxe, nebyl například známý původce lymské boreliózy. Léčba některých nemocí se hodně zlepšila. Astmatické děti prostonaly spoustu dní v nemocnici, až v 90. letech začínala účinná inhalační léčba. Pamatuji, že když jsem začínal, tak dvě děti v okrese na astma zemřely,“ říká Vaněk.
Z šesti dní na tři se také zkrátila doba hospitalizace. Průměrná doba byla více než šest dní, dnes je to něco přes tři dny.
„Očkovalo se na černý kašel, tetanus a záškrt. Pak ve druhé fázi spalničky a obrna. Dnes je spektrum očkování širší, úplně například vymizely zarděnky, málo vidíme příušnice,“ dodává.
Očkování vnímá jako nezbytnost. Maminky, které ho odmítají, nezažily, když děti umíraly například na záškrt.
„Dříve prostě občas nějaké dítě kvůli infekční chorobě zemřelo. Já jsem to i zažil, takže vím, že očkování v dnešním rozsahu je prospěšné. Navíc si dnes jednotlivec může dovolit nebýt očkován, protože populace je proočkovaná a možnost, že by se nemoc šířila, je velice malá. Pokud proočkovanost klesne, může být i hůře,“ varuje.
Za téměř 40 letou praxi se výrazně změnila role otce, která je dnes stále důležitější.
„Vidíme čím dál více otců, kteří se o dítě starají od nejútlejšího věku. Prim ale stále hraje samozřejmě matka. Přes všechny genderové a emancipační snahy nelze popřít, že žena a dítě je ta primární přirozená diáda. Otec je vůči dítěti přeci jen druhý. I když přebaluje, krmí, dokonce řada otců odchází na rodičovskou dovolenou. S tím jsme se dříve nesetkávali,“ srovnává.
Luboš Vaněk se narodil a vyrůstal v Plzni. Studoval na gymnáziu, které bylo zaměřené přírodovědným směrem, s rozšířenou výukou jazyků, například latinou.
„Já jsem ale tehdy jasno neměl, tíhl jsem k přírodním vědám v té obecné rovině. Rodiče mě ale směřovali k medicíně a říkali mi, že honěním motýlů po louce se neuživím. Takže jsem nastoupil při studiu na gymnáziu do nultého ročníku na lékařskou fakultu. Byl jsem mladý a asi dychtivý po vědění, takže mě medicína rychle zaujala,“ říká.
Nepracoval jen jako nemocniční lékař, ale také jako ředitel sokolovské nemocnice.
„Po revoluci jsem byl osloven, abych se stal ředitelem a protože jsem měl pocit, že bych měl v porevolučním nadšení dělat něco víc, tak jsem nabídku i bez manažérských zkušeností přijal,“ vzpomíná.
I když měl jiné manažerské nabídky, rozhodl se pro návrat k medicíně, delší odloučení by podle něj mohlo být fatální.
„Já jsem práci ředitele dělal na plný úvazek a chodil jsem pouze sloužit. Bylo to ale zajímavé období, kdy jsem si vyzkoušel svoje možnosti i hranice schopností a také potkal řadu zajímavých lidí,“ uzavírá.
Zdroj: Markéta Singerová, tisková mluvčí Nemocnice Ostrov a Nemocnice Sokolov
