Zazněly například informace o dětství Dana Bárty, který popsal svá školní léta a život na sokolovském sídlišti Michal.
„Prožil jsem tady docela dost let. Byl jsem zde do třinácti. Celé dlouhé dětství v jednom kvartýru, v jednom dětském pokojíčku s jednou partičkou na jednom sídlišti, což je už dost na to, aby člověk věděl, kam patří, alespoň kusem těla a mozku,“ přiblížil Bárta.
„Jaké bylo vaše dětství v Sokolově? Chodil jste zde na základní školu?“ zeptal se Jan Onder.
„Hráli jsme zde hokej s tenisákem. Tehdy jsem prolezl skoro všechny sokolovské základky – nezaviněně. První dva roky jsem byl na 6. ZŠ na Michalu, další dva roky – 3. a 4. třídu jsem byl na 4. ZŠ, to je ta stará škola u „účka. Není to k poznání. Když člověk přijíždí, tak už je vše jinak. To je pravda. Takže, tam jsem chodil do té staré školy. Poté jsem chodil 5., 6. a 7. třídu na sportovní základku. Myslím si, že to bylo Boženy Němcové. Takže tyto tři školy jsem s úspěchem absolvoval a pak jsem se odstěhoval,“ pokračoval zpěvák.
„Vracíte se sem rád? Máte zde ještě nějaké kořeny, příbuzné, kamarády? Jezdíte sem občas?“ dotazoval se dále moderátor Onder.
„Mám zde sestru z tátovo post vztahu, kamarády, se kterými si jednou za rok napíšeme textovku k svátku či si zavoláme. Ale jinak, co táta umřel, tak jsem již nejezdím, a to je od roku 2005, 2006. Je to spíše tak sporadicky a spíše hrát. A když je varský festival, tak jsem jedu na půl dne. Buď jsem jedu z filmového festivalu se ženou nebo sám – jen se tak potoulat po sídlišti, trošku si zavzpomínat, ale jinak ne,“ prozradil Dan Bárta.
Obměnu Sokolova sledoval na vlastní oči historik Vladimír Bružeňák.
„Změny jsou vidět. Žiji zde 40 let, vlastně 45 už, to je hrozný. Vyrůstal jsem na „Čapkárně,“ takže jsem také tak trošku památkové dítě, plus minus. Ale také občas u babičky na Vítkovské ulici. Kde vlastně bydlím dodnes. Postavily se tam rodinné baráčky. Takže takové srovnání. Co si pamatuji, viděl jsem, jak se Sokolov v 80. letech mění, jak se bourají celé čtvrti, jak mizí zbytky původní historické zástavby. A pak v 90. letech, než jsem šel na vysokou školu, tak jsem viděl ten určitý posun k lepšímu. Jak se to začíná zelenit, jak zde řekl pan Bárta, natírat paneláky na modro, na žluto a začíná to hrát více barvami než tou normalizační šedí. Posun je určitě vidět. Samozřejmě k lepšímu – stoprocentně,“ zmínil Bružeňák.
O svém profesním životě promluvil i hokejový trenér Karel Mlejnek.
„Mimochodem, vy teď budete působit u reprezentace. Je to pravda?“ položil otázku Onder.
„Je to pravda,“ odvětil Mlejnek.
„Takže jste dobrý,“ uvedl Onder.
„Nevím. To, ať posoudí někdo jiný. O tom to není. Ale vlastně je to o tom, jak zde sedí pánové, že člověk nakoukl do více oborů v tom životě. Mě se např. po vysoké škole naskytlo být učitelem na základní škole. To bylo velmi zajímavé – ve spojení se žáky, to znáte, jste hrál hokej, kteří chodili do sportovních tříd. Vyučovali jsme ostatní třídy. To bylo velmi zajímavé. Takto jsem si to prokráčel od 1996, kdy mi bylo 18., 19. let, již při studiích jsem si to takto prokráčel. Až nyní bohužel, jak říkáte, koroprázdniny nám do toho zasáhly. Teď jsem měl být např. ve Švýcarsku. Liberec mi utkví v paměti a pak Sokolov. To bylo neuvěřitelné. Plno lidí mi říkalo, co blbneš, kam to lezeš. Tak na výsluní – extraliga, finále extraligy a nyní najednou do Sokolova, nějaká třetí liga,“ vzpomněl na své začátky i příchod do Sokolova Karel Mlejnek.
Řadu zajímavých okamžiků diskuse provázelo několik písní dua Bárta – Balzar, a to i včetně té s názvem Kráska a zvířený prach, která se týká přímo města Sokolova.
Celý stream můžete shlédnout na profilu Youtube.com/regionzapad.
