Roman Gadas
"Narodil jsem se holým pozadím (mimochodem, to mám dodnes) do milující se rodiny v městečku na severní Moravě v devatenáctém století s hubou od ucha k uchu. Vidět jsem tehdy ještě moc nebyl, zato slyšet jsem byl podle maminky až moc," začíná popisovat začátek svého života Roman Gadas.
"Asi šest, sedm let od narození jsem byl přes svůj protest vržen, lépe řečeno vtlačen do ústavu, který se mi po osm let snažil vštěpit vědomosti nutné pro život. Marně, nepodařilo se jim to. Více než výuka mě bavilo črtat do sešitu různé paňáky a podobizny a kolikrát z toho byly poznámky do žákovské knížky, takže pro mě byl úspěch né přijít domů s jedničkou, ale dojít domů bez poznámky, že jsem si zase v hodině kreslil. Rodičové z toho byli celkem nešťastní a tak mě raději přihlásili do ZUŠ - kreslení, doufaje, že se tam polepším a budu se věnovat užitečnějšímu druhu kresby. Byla to celkem trefa do černého, byl tam tehdy jako vyučující skvělý človíček Kája, který si hned všiml mého absolutního nezájmu o zátiší a věrné podobizny kamarádů, ale zato mého zvláštního talentu - jejich zesměšňování na papíře. Takže jsme povětšinu hodiny seděli spolu u jeho stolu od snaživých spolužáků snažících se s vyplazenými jazyky nakreslit povadlou kopretinu ve sklenici od mléka. Nosil do hodin pro mě tehdy neznámé komiksy a tehdy jsem kreslení karikatur a vtipů totálně propadl. Proto byla pro mě velká rána, když tragicky zahynul a místo něho tehdy břišla suplující důchodkyně, která neměla ani páru o mém „talentu“ a nutila mě do kreslení zmiňované kopretiny. Po třech poznámkách mě raději rodičovstvo nechalo z kroužku vyškrknout a dále jsem se zdokonaloval v kreslení samostudiem," uvádí ke svým začátkům Roman Gadas.
"Po ukončení ZDŠ mě to táhlo k pohádkám, k animaci, ale poctivé řemeslo bylo zlatý důl, tak jsem po neúspěchu na chemické škole nastoupil do učiliště a skončil u černého řemesla jako montér, svářeč a mechanik, což jsem dělal donedávna a momentálně pracuji ve stolárně. Ale jakmile je padla, sedím doma za stolem, kde je „můj svět“ a jsem zase u svých paňáků a tužek, což je můj největší koníček, ba co víc, je to Kůň. A pokud se chci odreagovat a odpočinout, jezdíme s manželkou a našimi psími mazlíčky na zahrádku, kde společně s naší odrostlou drobotinou opravdu dobiji baterky. A pokud se naskytne volný víkend, kterých je poslední dobou poskrovnu, vypadneme všichni pod stan k vodě na ryby. Nádherný relax. Ptal jsi se mě Míro, jestli mám nějaké neřesti. Ani jich podle mě moc nemám, s kouřením jsem už dávno seknul, alkohol mě nikdy moc netáhl, ale jo, jednu velkou neřest opravdu mám, vybílit ledničku, v tom bych mohl na olympiádu, dyby se nějaká taková konala," říká s úsměvem Gadas.
"A ještě by se slušelo pochlubit, kde všude jsem se coby "črtálista" objevil. Úplně poprvé jsem začal své malůvky publikovat coby záklaďák na vojně v tehdejších armádních časopisech a po revoluci v tehdy se vyrojených humoristických časopisech, periodikách, se svými kresbami jsem zabrousil i do reklam, dětské tvorby - od omalovánek počínaje a pexesem konče, ilustrace knih, obalová grafika, no a asi největší úspěch, kterého si nejvíce cením, je spolupráce jako výtvarník pro připravovaný seriál Kabelovka ON AIR se skvělými lidmi - Vláďou Mrázem, Luki Najbrtem a bandou animátorů. Na tenhle moment jsem čekal pětatřicet let, kdy jsem chtěl být animátorem a kreslit pohádky," končí vyprávění o své osobě Roman Gadas.
Více zábavy a informací - viz zde.
Minulým představeným autorem byl Mirek Vostrý - viz zde.
