Velikonoce jsou největšími svátky jara a zároveň i největšími křesťanskými svátky. Do roku 1945 žili v Karlovarském kraji hlavně Němci. V tehdejším Egerlandu byly jednotlivé svátky v některých ohledech specifické. Velikonoční, neboli pašijový týden začínal Květnou nedělí, kdy se světily kočičky (větvičky jívy). Ještě v 19. století byly poslední tři dny velikonočního týdne přísnými postními dny. Před Velikonocemi se v domácnostech dělal velký úklid. Vlastní Velikonoce začínaly Zeleným čtvrtkem. V ten den se vařily polévky z mladých kopřiv. Barvila se i vejce a pojídala se, protože se věřilo, že jídla z vajec jsou posilující. K barvení vajec se používaly například cibulové slupky či kávová sedlina (okrová barva), cikorkovým papírem se dosahovala červená barva a po první světové válce již byly k dostání strakaté barevné papírky, které se prodávaly v drogeriích.
Oblíbenými barvami byly červená a modrá. Podle tradice přinášel vejce velikonoční zajíc. Tato tradice přišla až kolem roku 1900. Do mísy s hlínou se dalo osení, například ječmen, a doprostřed mísy se umístila figurka zajíce a dokola se dávala barevná vajíčka. Na Zelený čtvrtek se také pekly mazance. Kolem osmé hodiny ráno „umíraly“ zvony a „odlétaly“ do Říma. Namísto zvonů zvali až do Bílé soboty do kostela kluci s řehtačkami a klapačkami (Rumpelngehn). Například v Šabině až do dnešních dnů chodí kluci od kapličky na cestě do Libavského Údolí směrem do vsi. Je to jeden z mála stále živých velikonočních zvyků přetrvávajících i po roce 1945 s odchodem německého obyvatelstva.
Velký pátek byl nejpřísnějším postním dnem roku. V noci na Velký pátek zkoušeli štěstí hledači pokladů. (třeba na bublavském Aschbergu). V ten den sedláci nic nepůjčovali a neprodávalo se ani mléko. Na Bílou sobotu se v devět hodin ráno „vrátily“ zvony z Říma. Po zaznění zvonů se lidé šli rychle umýt k nejbližší tekoucí vodě. To mělo chránit před nemocí a dodávat krásu. Důležité bylo vodu neutírat a nesušit. Na Bílou sobotu se i málo pracovalo, pouze dopoledne. Večer se slavilo Vzkříšení Krista. Velikonoční neděle byla svátkem jarní radosti. Opět se lidé omývali tekoucí vodou. Po probuzení bylo nutné všem přítomným popřát veselé Velikonoce. Paní domu rozdala všem členům domácnosti červená vejce. Po bohoslužbě se vzájemně navštěvovali příbuzní a přáli si k svátkům.
Na Velikonoční pondělí se všude konala pomlázka. Od časného jitra až do 12 hodin se chodilo koledovat. Ještě v 19. století pomlázka končila už v 9 hodin ráno. Malým dětem se schovávala vajíčka do trávy u domu, musely je hledat (zajímavá je novodobá tradice koledování chatařů na Bublavě už v neděli, z důvodu pondělního odjezdu domů již ve střízlivém stavu. Podle tehdejšího populárního seriálu se koledování přezdívalo Sedmnáct zastavení jara. Pomlázka byla spletena ze 4 až 6 vrbových proutků a zdobená hlavně červenou pentlí. Úder proutkem značil magický úkon pro zvýšení plodnosti žen. Koledníci dostávali vajíčka i peníze. Po skončení pomlázky hrály děti různé hry s vejci. Velice oblíbené bylo koulení vajíček. Z nakloněného prkna se kutálela mince na několik na zemi položených vajec. Které vejce bylo mincí zasaženo, jeho majitel vyhrál. Na Velikonoční pondělí také kmotři obdarovávali své kmotřence vajíčkyi, penězi, ošacením, nebo cukrovím.
Ing. Michael Rund, Muzeum Sokolov
Zdroj: Falkenau -Stadt und Land Hugo Theisinger, 1983; Heimatkunde des politischen Bezirkes Falkenau, 1898; Výroční obyčeje na Karlovarsku, S. Burachovič, Karlovarské muzeum 1986
