Martine, od vašeho triumfu na univerziádě v Neapoli už jsou to čtyři roky. Jak na něj vzpomínáte?
„Pořád krásně, pamatuju si, jak probíhal skoro celý den. Od cesty do haly až po cestu pozdním busem po dopingové kontrole a následné skromné oslavy na pláži. Na ten den už nikdy nezapomenu.“
Co je kromě samotného zlata první věc, která se vám v souvislosti s touto akcí vybaví?
„Totální chaos v prvních dvou dnech ze strany pořadatele. Byla to prostě Itálie (smích).“
Napadlo vás tehdy, že byste se mohl představit i na dalších Světových univerzitních hrách?
„Určitě! Z hlediska věku jsem měl ještě před sebou jednu účast a pro nás šermíře je to jeden z největších sportovních svátků. Titul univerzitního mistra světa je už něco!“
Letní světové univerzitní hry (LSUH) byly vinou covidu odloženy o celé dva roky. Jak jste se s tím vypořádával? Nebál jste se třeba, že už se her nedočkáte?
„Nebylo to lehké období… Trénovali jsme a neměli jsme kvůli covidu žádné turnaje. Pamatuji si, že jsme měli asi po půl roce turnaj Světového poháru v Kazani, který byl poslední kvalifikační na OH v Tokiu, a pak dalším turnajem měla být až univerziáda v srpnu. Takže jsme měli alespoň nějaké světlo na konci tunelu a mohli směřovat přípravu na vrcholnou akci. Bohužel to světlo zhaslo a nebylo nic…“
Teď se ale hry nezadržitelně blíží, uskuteční se už za pouhých několik týdnů. Když na to teď pomyslíte, co vám běží hlavou?
„Primárně to jsou hezké vzpomínky na tu minulou a jak moc by bylo hezké obhájit titul. Nebo přivést s klukama medaili z týmové soutěže. To by bylo parádní.“
LSUH se konají v čínském Chengdu. Byl jste někdy v Číně nebo v nějaké pro Čechy podobně exotické zemi?
„Co se Číny týká, tak je to pro mě premiéra. V roce 2017 jsem byl na první univerziádě na Taiwanu. V průběhu sezóny máme hned několik exotických zemí. Každý rok létáme na SP do Kataru, Kanady, Argentiny a Kolumbie. Jako další exotické země, v nichž jsem byl, můžu zmínit Jordánsko, Uzbekistán nebo Gruzii.“
Čekají vás před samotnými hrami ještě nějaké sportovní akce?
„Ano, i kvůli tomu odcestuji do Číny později než moji parťáci a můj otec, který je zároveň mým trenérem. Za 10 dní odjíždíme na Mistrovství světa do Milána, ze kterého 30. 7. odlétám směr Chengdu.”
Je vaše příprava na univerziádu v něčem odlišná od přípravy třeba před republikovými turnaji?
„Rozhodně, já se primárně připravuji na zahraniční akce a domácí turnaje beru jako přípravu. Samozřejmě je super dobře dopadnout, ale v hlavě mám už odmala nastaveno, že venku se musí dělat výsledky.“
Kromě fyzické zdatnosti a taktiky jistě musí kordista disponovat i dobrým rozpoložením mysli. Připravujete se nějak speciální po psychické stránce? A pokud ano, můžete prozradit, v čem vaše příprava spočívá?
„Určitě je hlava nedílnou součástí dobrého kordisty, ale nejsem zastáncem mentálních koučů. Věřím v sám sebe a mému nejbližšímu okolí.“
Nejen díky svému úspěchu z Neapole jste vnímán jako české želízko v ohni. Cítíte na sobě v důsledku tohoto větší tlak?
„Určitě na mě jako na obhájce titulu je vyvíjen větší tlak, ale ten si nepřipouštím a půjdu do toho s čistou hlavou. A uvidíme jak daleko se ten den dostanu.“
A s čím do Číny pojedete? Máte konkrétní cíl?
„Rozloučit se ve velkém stylu a přivést domů medaili z jednotlivců i z družstev. To by byl splněný sen! Takže cíle máme a teď už je jen splnit. Mimo soutěžení si to přijedu určitě i maximálně užít a zafandit všem naším sportovcům a sportovkyním a dořvat je k co největšímu počtu medailí!“
Autorem rozhovoru je Bc. Martin Michalec – Odbor kanceláře hejtmana a vnějších vztahů
