V celkové roční statistice zásahové činnosti se jedná o velmi malé procento, přesto tyto zásahy jsou náročné na množství nasazených lidí a techniky a také na čas potřebný pro velkou pátrací akci. Existuje několik základních pravidel, která snižují riziko ztráty orientace v terénu.
Předně je nutné si uvědomit, že ztráta orientace v terénu může postihnout i zkušeného houbaře či turistu. Například v kombinaci s náhle zhoršeným počasím. Společně se ztrátou orientace pak hrozí nebezpečí vyčerpání či podchlazení. Jako v každé krizové situaci platí, že základním předpokladem zvládnutí je zachování pokud možno co nejvíce klidu. Prakticky všechny oblasti v České republice jsou poměrně hustě obydlené a také různě značené. Při ztrátě orientace je tak dobré vyhledat dominanty terénu, podle kterých je možné se opět zorientovat. Mohou to být nejvyšší kopce, či naopak údolí, případně různé stavby. Dobrým vodítkem v terénu jsou také vodní toky. Často se stačí držet po proudu a tak je možné dojít k vodní nádrží nebo ještě většímu toku, kde už je možné předpokládat ´civilizaci´. Opět ve většině oblastí republiky je také celá řada dobře značených turistických tras. Pokud při bloudění v lese narazíte na turisticky značenou cestu, máte napůl vyhráno. Tyto cesty vždy vedou k osídleným oblastem. Může vás sice ještě čekat hodně kilometrů pochodu, ale už s vědomím, že tyto kilometry nejsou blouděním, nýbrž cestou domů.
Samozřejmě v dnešní době technických možností jsou i jiné, pohodlnější varianty. Velká řada mobilních telefonů umí lokalizovat vaší polohu, nejlépe na off-line stažených mapách bez nutnosti mobilního internetového připojení. Tyto mapy pak dokážou i vyhledat a navigovat na zadanou pěší trasu.
Pokud ztracený houbař či turista vyhodnotí situaci tak, že není schopen vlastními silami najít cestu zpět, může se samozřejmě kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc na kteroukoliv tísňovou linku. Pátrací akce vždy organizuje policie, primárně by se tak mělo volat na tísňovou linku 158. Při upřesnění, kde se ztracená osoba nachází, je opět dobré vycházet z již zmiňovaných terénních dominant. Najít si přesně definovatelný bod a k němu navést záchranáře. I k tomuto opět mohou pomoci běžně používané technologie, například aplikace v mobilním telefonu, která dokáže odeslat s žádostí o pomoc i přesné souřadnice tohoto telefonu.
Ještě před samotným vstupem do lesa či odlehlejší oblasti je dobré rovněž dodržovat několik pravidel. Vždy by měl někdo další vědět, že vůbec někam jdete. Rovněž je dobré se domluvit, v jaké zhruba oblasti se budete pohybovat, a také si říct čas, kdy budete i s rezervou zpět. V případě, že se něco stane, bude tak vždy někdo, kdo zalarmuje záchranáře. Nabitý mobilní telefon by měl být samozřejmostí. A při toulkách v lesích, zvláště pokud to tam příliš neznáte, je stále dobrým pomocníkem stará dobrá tištěná mapa. Nikdy by člověk neměl přeceňovat své síly. Včasné zavolání o pomoc může předejít složité pátrací akci.
