"V té budově sídlilo celé četnické oddělení chebské, které mělo pod palcem nejen pátrací stanici, která byla součástí celého oddělení, ale i celou řadu jiných částí toho chebského oddělení. Konkrétně, co se té pátračky týče, tak tam spali i jiní četníci, byla to i četnická kasárna. Byl to velký dům, kde četníků bylo poměrně hodně. Četnická pátrací stanice zřízená při oddělení v Chebu byla prakticky jediná v západních Čechách. Sousedy měla až v Mostě a v Plzni," popsal význam stanice autor knihy Zločin na Západě Vladimír Bružeňák.
Impulsem byla nalezená sbírka dobových fotografií bývalého psovoda a člena četnické stanice, kterou panu Bružeňákovi poskytl kolega a budoucí spoluautor knihy Miloš Bernart.
"Přivezl tenkrát s sebou tuším dvě alba krásných, kvalitních naskenovaných fotografií, které tenkrát našel. Původně byly určeny ke spálení, ke zničení. Našel je v domě, který před svou smrtí obýval jistý Karel Kafka, a to byl fotograf četnické pátrací stanice v Chebu před válkou. Kolega, Miloš, tyto fotky zachránil a přivezl je ukázat do Prahy. Fotografie nebyly vůbec popsány, prakticky 95 % nebylo popsáno. Nebyly nějak roztříděné. Takže byly to hezké fotky, ale fotografie byly z neznámých míst a s neznámými lidmi. Ale já jako Západočech jsem tam naštěstí poznal několik míst, která mi byla povědomá. Tak jsem si řekl, ano, to by mohly být nějaké zločiny ze západních Čech. Tak jsem se do toho pustil. Takto to bylo. Karel Kafka fotil i pro svoji potřebu, fotil sice jako oficiálně pro pátračku, ale pro svou potřebu nafotil celou řadu snímků, které se právě zachránily. Ty oficiální v průběhu věků zmizely. Ale ty soukromé zůstaly a právě na jejich základě jsem se rozhodl, že bych to rád zpřístupnil zájemcům, čtenářům, ve formě knížky," uvedl Bružeňák.
Zklamáním bylo zjištění, že staré případy byly skartovány a autorovi tak nastala téměř detektivní práce. Velkým pomocníkem se nakonec ukázal archiv dobového tisku.
"Protože dobový tisk je dnes z určité části digitalizován na platformě Krameriu Národní knihovny. Tam jsem začal ztotožňovat jednotlivé případy. Ve vyhledávači jsem vyhledával klíčová slova - pátračka, Pátrací stanice Cheb, četníci, vražda, Cheb. A ono mi to občas vyjelo nějaké články. Já jsem poté tyto články zkoušel ztotožňovat s fotografiemi. Takže řeknu např. mi vyjel článek ten den, kdy byl zavražděn pan X, byla mlha, jemný sněhový poprašek v podlouhlém domě s okny atd.,a já jsem si vzal fotografie a zkoušel jsem to a ejhle ono to občas i sedělo. Pak ty další hodiny a hodiny tímto postupem se mi podařilo ztotožnit, myslím, asi 80 procent fotografií," vysvětlil autor.
Kniha obsahuje medailony některých velitelů stanice a přibližuje i běžný život četníků nejen na stanici. Hlavní součástí jsou případy, které se staly mezi roky 1928 až 1937. Tehdejší situace na západě Čech byla podle autora velmi drsná a případy se vyznačovaly místy mimořádnou brutalitou.
"Ten zločin tady kvetl opravdu hodně v těch chudých pohraničních krajích. Takže na tomto základě mohu říci, že život a každodenní fungování v těch oblastech, zejména toho našeho pohraničí, opravdu lehký nebyl. Vzhledem k tomu, že ty případy časově kolidují právě s rozvojem hospodářské krize, tak ta zločinnost zde opravdu byla místy enormní. Ta krize opravdu velmi zle zasáhla manželské, partnerské vztahy a zasáhla i hospodářské vztahy. Často ta sekera, klacek prostě použity byly. Nyní nehodnotím hospodářskou kriminalitu, protože tlupy takových kočovných jedinců hodně tady v západních Čechách ty vesnice otravovaly. Takže zde toto skutečně bylo. Plus opravdu případy té velmi závažné kriminální činnosti také nebyly ojedinělé a řekl bych, že častější než dneska," zhodnotil tehdejší situaci Bružeňák.
Autorovi utkvělo několik z popsaných příběhů.
"Jednak je to možná takový akční příběh ganstera Rudolfa Hellera, který se zhlédl v četbě, on byl zločinec, co četl, ten nepatřil mezi úplné primitivy, tak měl rád především romány Karla Maye. Mimochodem je také kradl, když se někam vloupal, tak kromě mléka, peněz, chleba, tak si odnesl i knížky. To tam bylo také popsáno. Takže četl ty dobrodružné romány a on se zhlédl trošku v těch desperátech a různě. A rozhodl se, že bude profesionálním desperátem a pistolníkem. Byl ozbrojený a četníkům prchal z naší oblasti západních Čech – z Chebska až na Domažlicko. Bohužel za sebou zanechal několik mrtvých právě z řad policejních sborů. Na konci potom skončil tak, jak skončil. To prozrazovat nebudu. Ale to je takové skutečné – četnictvo ho nahánělo, opravdu to byla několikaměsíční anabáze, která se odrazila i v dobovém tisku. A takový hon na Hellera to skutečně byl. A druhý případ, to je potom případ jediného popraveného člověka v Chebu v rámci celých západních Čech, neberu-li tedy to Plzeňsko, kde ta pátrací stanice a tím pádem i Krajský soud byly vedle, ale zde u nás v Krajském soudu v Chebu byl popravený jeden jediný člověk – jistý Anton Weis, za své činy. A měl na svědomí, v jeho případě jsou zde popsány konkrétně tři případy, byl trojnásobný vrah. Ale ještě pod šibenicí říkal, že ne, že je jen dvojnásobný. A měl pravdu, protože po letech se zjistilo, že byl opravdu "jen dvojnásobným." To byl také takový celkem zajímavý příběh. Mimochodem, když to dokončím, tak ze šibenice, jednou jedinkrát v době první republiky, nemyslím teď v dobách Rakouska a po válce 2. světové, na které byl tento Anton Weis popravený, tak potom údajně z ní udělali dubový psací stůl právě tomu našemu četnickému Arazímovi západních Čech - vrchnímu strážmistru Exnarovi. Už se tedy ztratil, byl jsem za těmi příbuznými, tak v 80. letech už byl tak prožraný červotočem, že ho museli nechat zničit. Tak to je taková zajímavost, že ze šibenice mu udělali psací stůl. Můj to není," dodal se smíchem autor.
V publikaci je také popsán případ vraždy mladého sokolovského řezníka, jehož vyšetřování se táhlo velmi dlouho a další zločiny. Kniha vyšla v nákladu 1000 kusů v nakladatelství Svět křídel.
