Pozvání přijali kapitán ve výslužbě Jan Zmrzlý, plukovníci ve výslužbě Vladislav Vršník, Petr Drahovzal a Josef Pulík. Řeč byla nejen o ruské okupaci, vzpomínalo se na pana prezidenta Ludvíka Svobodu, nebo osobnost Pražského jara Alexandra Dubčeka.
Přátelské setkání trvalo bezmála dvě hodiny. Setkání zahájila místostarostka Renata Oulehlová.
„Víme, že jste to neměli lehké. Zvlášť ti, kteří zůstali věrni sami sobě a svým názorům. Mně je neskutečnou ctí, že se mohu po padesáti letech před vámi hluboce uklonit a poděkovat za to, že vaše postoje zůstaly neoblomné,“ uvedla.
„Do nástupu na vojnu jsem zazlíval naší armádě, že nás nebránila. Dokud jsem nepochopil, že ti vojáci jsou úplně normální. Nikdo nechce umírat. Ani ti Rusové, kteří sem přišli, často nevěděli, ani kde jsou. Je to vina především tehdejší politické scény a naší úlohou je dělat vše pro to, aby se nic podobného nikdy neopakovalo,“ uvedl místostarosta Karel Jakobec.
Hostitelé pak předali drobné dárky.
Všichni přítomní byli přímo účastni srpnovým událostem roku 1968. Josef Pulík tehdy sloužil v sokolovských kasárnách.
„Do Sokolova dorazili po třetí hodině ráno. Tanky i obrněný transportér byly u brány s asi dvanácti Rusy. Okamžitě obsadili strategické pozice. Během několika hodin byly u kasáren stovky civilistů, kteří nás žádali o zbraně. Bylo to velké napětí,“ vzpomíná plukovník ve výslužbě.
„Já měl tehdy dovolenou, ale jakmile jsem se to doslechl z rádia, běžel jsem do kasáren. Rusové byli velmi direktivní, chovali se naprosto vojensky bez jakéhokoli přátelského vystupování. Měl jsem k dispozici jejich tisk, kde jsem četl naprosté dezinformace o tom, jak to vypadá v Československu. V Lokti měli jezdit mladí lidé na motorkách v černém oblečení s hákovými kříži. Tehdy jsem si uvědomil, jak si vymýšlí,“ vyprávěl plukovník ve výslužbě Vladislav Vršník.
Vysloužilý kapitán Jan Zmrzlý zase vzpomínal, jak s kapelou vyrazili v osudné dny do NDR na turné, kde se doslechli o obležení československých hranic tanky a vojáky.
„Jezdili jsme po ruských posádkách. Přijeli jsme do Adorfu v červenci. Atmosféra byla zvláštní, všichni se na nás divně dívali. Až když se něco vypilo, začali se ptát a divili se, že nic nevíme. Pověděli nám, že celé hranice jsou obsazené ruskou armádou, tank vedle tanku, dozvěděli se tak vlastně jen to, co mnozí tušili, jen se o tom nesmělo mluvit nahlas," dodal.
Všichni shodně s úctou a hrdostí vzpomínali i na generála a prezidenta Ludvíka Svobodu a tajemníka Ústředního výboru KSČ Alexandra Dubčeka. Jsou pro ně dodnes hrdinnými odpůrci okupace a věrnými Čechoslováky.
Stejně jako jmenovaní hosté, tak jejich přátelé byli během normalizace perzekuováni, zbaveni všech hodností, řádů i vyznamenání. Většinu z nich čekalo i vězení. Všichni byli rehabilitováni až v roce 1990.
Zdroj: město Sokolov
