„Ta prohlídka je koncipována tak, aby z každého toho období byl navštíven minimálně jeden krov. Je to trochu takové putování proti proudu času. Začíná se barokem, potom se projde přes klasicismus do vrcholného středověku - konce 14. století, do jednoho z nejstarších krovů tady v Chebu. Následně se navštíví pozdně středověký velký krov z konce 15. století. Prohlídku zakončují krovy z 20. století, které jsou již nejmladšími konstrukcemi, přesto stále velkými tesařskými díly, které mají svou hodnotu,“ popsal stavební historik Michal Panáček.
Unikátnost chebských krovů tkví v několika důvodech. Město ve středověku vzkvétalo, žila zde řada bohatých měšťanů, kteří si mohli dovolit několikapatrové domy a poslední velký požár zachvátil město v roce 1270.
„Od počátku byly projektovány a tesaři budovány k tomu, aby sloužily jako prostory k uložení materiálu a zboží, se kterým ti chebští patriciové obchodovali. Byly budovány veliké a s velkými prostory. S pomocí dřevěných rumpálů se velkými vikýři dopravovalo zboží nahoru, kde se uskladnilo. Následně se potom rozprodávalo dál. Takže to je další věc, která ještě umocňuje tu hodnotu té kolekce, kterou zde máme,“ přiblížil účel velkých půdních prostor Panáček.
Prohlídky s odborným výkladem dokládají um a fortel předků, kteří se museli spolehnout na šikovné ruce a z dnešního pohledu jednoduchou techniku.
„Ten začátek je u mistra tesaře, který dostal zadání, že patricij potřebuje zastřešit velký dům. Musel navrhnout konstrukci. Vědět, jak bude vypadat. Nakreslit si ji nebo dokonce vyrobit model, který ukázal tomu objednavateli. Domluvili se, kolik to bude stát. Tesař potom s partou svých tovaryšů odjel do lesa. Pokácel dřevo, většinou to bylo v zimě, protože to usnadňovalo dopravu, když země byla zmrzlá. Pomocí saní nebo koňských povozů se dřevo přitáhlo pod stavbu na tzv. tesařský dvůr. Tam ho tesaři začali zpracovávat. Osekávali ho pomocí tesařských seker. Vyráběli jednotlivé vazby, které si označili tesařskými značkami. Rozebrali je, vytáhli je nahoru nad dům a znovu je tam sestavili. Poté mohli přijít pokrývači, kteří položili krytinu,“ vylíčil běžný postup prací Panáček.
Před pár lety město zadalo stavebně historický průzkum kvůli návrhu na půdní vestavbu u jednoho z domů na náměstí. Výsledek byl ohromující. Podobnou raritu nemá žádné české město. Příležitosti se v Chebu chopili a hodlají se ucházet o cenu Evropské unie pro kulturní dědictví Europa Nostra.
„Největší význam chebských krovů je v ucelenosti kolekce a v tom, jaké typy jsou zde zachovány, a že je lze vlastně navštívit během několika málo okamžiků. Tudíž je to vlastně na jednom místě úžasný archiv informací, jak pro odborníky - stavební historiky, tak i pro laickou veřejnost, která je může navštívit. To nikde jinde v České republice nebo ve střední Evropě není možné,“ dodal Panáček.
Podobně zachovalé soubory krovů jsou údajně jen v Basileji a některých francouzských nebo německých městech. Ale tyto domy jsou v drtivé většině v soukromém vlastnictví. V Chebu naopak patří většina domů městu a tak je možné jejich zpřístupnění pro veřejnost.
