„Jsme nyní na počátku zkoumání. Každopádně obsah bedny bychom si mohli rozdělit na dvě základní poloviny. Bylo tam poměrně dost knížek. Knížky byly převážně školního charakteru se zaměřením na zeměpis. Bylo tam poměrně dost map. Jsou tam nejrůznější mapy, ať už z okolí nebo různé školní atlasy. Např. zde se můžeme podívat, bohužel je to vše v tzv. salátovém stavu, ale jsou to třeba různé školní atlasy, mapy. Zde je taková krásná mapa, která tenkrát propagovala Poohří. Zde vidíte celou hromadu. Potom jsou tam nějaké knihy, které byly z období 2. světové války. Zde např. vidíme Schlag nach über die Sowjetunion. Takže zde víceméně vidíme, že čerpali informace nejspíše z období, kdy už probíhala válka, která postupovala do Sovětského svazu. Tedy období po roce 1941. Následně bych chtěl upozornit na tuto část, ta je pro nás velice zajímavá, jsou zde rodinné dokumenty. Konkrétně všechny dokumenty míří ke dvěma rodinám. Jedna je rodina Heinlových a poté rodina Denglerových. Rodiny byly spolu spřízněné. Heinlovi bydleli ve Starém Sedle a Denglerovi bydleli v Královském Poříčí. A co je pro nás nejzajímavější, jsou dokumenty, které se vztahují ke smrti syna Josefa. Máme zde k dispozici dopis, který napsal velitel, a další dopisy, konkrétně to bylo v roce 1943, že zemřel. Následně zde máme i např. vojenskou knížku Josefa – Gefreiter Josef Heinl. A co je zajímavé, a já to viděl poprvé, bylo to poslané v roce 1944 z Karlových Varů, že rodina dostala do úschovy vojenskou knížku svého padlého syna, zde např. vidíme jeho fotku. Podle mě, ještě jsem to úplně nezkoumal, je to stejná osoba, kterou vidíme zde na fotografii. Tzn., že nejdříve byl v tzv. Tothově organizaci, což byla pracovní organizace, která stavěla různá opevnění atd. Poté následně musel narukovat do Wehrmachtu a tam tedy potom zemřel – někde, podle dopisů, jižně od Leningradu. Máme zde různé rodinné fotografie. A co pro nás také bylo velice zajímavé, tak byly fotografie, které se nejspíše týkaly otce padlého příslušníka rodiny Heinlových, je zde zezadu napsáno „Andenken ein Heinrichsgrün 1916.“ Je to vzpomínka na Jindřichovice. Je to o tom, že v Jindřichovicích na Sokolovsku byl největší zajatecký tábor v Rakousku-uhersku a zde jsou potom některé fotografie, které byly zrovna bohužel v dezolátním stavu, ale jsou to fotografie, které se právě týkají Jindřichovic a pro nás jsou velice zajímavé. Zkoumání bude ještě probíhat a uvidíme, co z dokumentů vypátráme. Ale chtěl bych zde ještě zmínit poslední část obsahu bedny. Všechno to samozřejmě bylo o tom, že Němci, když docházelo k odsunu, si mohli vzít jen 30 kg na osobu, takže samozřejmě brali nejnutnější věci a věci, které jim bylo povoleno vzít. Takové ty zbytné věci, tak tam právě docházelo k tomu, že si to někde zakopali, my se většinou k věcem, které jsou zakopané, nedostaneme, ale již před dvěma lety jsme dostali nález ze sokolovského Šenvertu, také s podobným obsahem. Byly tam také knihy a různé drobnůstky. A v tomto případě jsou ty drobnůstky také zajímavé. Konkrétně majitel byl nejspíše nějaký kutil nebo se nějakým způsobem zajímal o hodiny. Takže zde jsou hodinové strojky, různá ozubená kolečka, ale např. i holení. Zde jsou dále nejspíše nějaké fotbalistické ceny. Toto nevím, zda je také fotbalistické či z nějakého jiného sportu. Zde dále vidíme váhu, a to je taky docela zajímavé, hořák. Vidíte, že jsou uříznuté hadice. A o tomto se tedy dohadujeme, co to je. Někdo ale říkal, že by to údajně mohly být klapky na uši pro koně, aby se nelekli, když byla nějaká střelba. Takže v kostce – sudetská bedna bude prozkoumána. Ještě uvažujeme, že budeme porovnávat tyto nálezy od lidí, kteří nebyli bohatí, s nálezem sokolovského zlatého pokladu, který zde budeme prezentovat v sokolovském zámku od podzimu. Tam se sice jednalo o malý balíček, ale se šperky velké hodnoty. A právě zde, v sokolovském zámku, bude ve sklepě velká expozice. Přemýšlíme, že možná nějakým způsobem porovnáme zlaté šperky s věcmi, které nejsou tak víceméně hodnotné, ale pro ty své majitele nějakou hodnotu měly. Ještě na úplný závěr bych chtěl zmínit, že se budeme samozřejmě snažit vypátrat potomky, ať už Heinlových nebo Denglerových. Budeme zkoušet pátrat mezi vysídlenci. Pokud se nám podaří je vypátrat, tak minimálně bychom je chtěli s obsahem těchto beden seznámit,“ obšírně popsal obsah bedny ředitel sokolovského muzea Michael Rund.
